Bíza: Trenéři by měli mít větší společenskou prestiž, v některých klubech už bohužel scházejí


13. 05. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Konečně! Děti mohly po několika měsících vyběhnout na fotbalová hřiště. V rámci amatérského organizovaného sportu se tréninky rozvolnily od 12. dubna, a to pro určitý počet lidí. „Začali jsme co nejdříve, hned jak to bylo možné – tedy po dvojicích a s desetimetrovým rozestupem. Žádný úbytek jsme nezaznamenali, tréninky dětem neskutečně chyběly,“ prohlásil Michal Bíza z FK Hodonín, podle kterého prý v některých klubech scházejí trenéři. „Mělo by se jim dostat větší společenské prestiže, protože aktuálně budou hodně zapotřebí.“

  • Jak u vás proběhl návrat k tréninkům?

    Jsme překvapení, v jakých počtech jsme se vrátili. V podstatě nám nikdo nescházel. To je první, nejdůležitější věc. Hlavně to přičítám tomu, že jsme se snažili s hráči hodně komunikovat. Máme stále 400 členů, což nás moc těší. Naši trenéři odvedli velmi dobrou práci. Byli jsme se svěřenci v kontaktu přes online tréninky, připravovali pro ně program atd.

  • Jaká je situace v jiných klubech?

    Mluvil jsem s některými kolegy a ti se mi svěřili, že není až takový problém s dětmi, ale bohužel začínají chybět trenéři. Někteří z kolotoče tréninků a zápasů prostě vypadli, zároveň několik lidí bojuje o udržení zaměstnání. Bohužel většina trenérů mládeže nejsou profesionálové, ale dělají to po práci. Je to bohužel odraz doby. U nás trenéři vydrželi, pokračujeme dál a to mě moc těší.

  • Jaká byla reakce dětí, když přišly na první trénink?

    Neskutečně jim to chybělo. V průběhu třech měsíců online tréninků bylo vidět, že zájem postupně upadá. Ale na prvním tréninku byli všichni nadšení. I já osobně. Netušil jsem, co to se mnou udělá, když nebudu moci tak dlouhou dobu trénovat. Neskutečně jsem se těšil na hřiště za svěřenci. Je to jako balzám na duši, dodalo mi to obrovskou energii.

  • A co je v tuto chvíli nejtěžší?

    Hlavně to všechno narovnat, nakopnout, dát děti do kupy po kondiční stránce, ale i po té sociální. Jen mám obavu, že když se teď povolilo trénovat, ale zápasy se zakázaly, tak že pozornost dětí směrem ke sportu bude upadat. Kluci potřebují mít výstup z tréninku a tím je vždycky utkání nebo turnaj. Něco, k čemu veškerá snaha směřuje. Když to v dohledné době nenastane, tak to bude problém. Aktivita na tréninku může klesat. Je to jedna z možností, co může nastat.

  • Dříve jste se živil něčím jiným, ale pro trenéřinu jste se rozhodl po triumfu akce Díky, trenére. Jak tento krok hodnotíte?

    Budou to přesně čtyři roky, co jsem skončil v zaměstnání a1 začal se věnovat trénování naplno. Vnímám to jako pozitivní krok, nejlepší, co jsem mohl udělat. Jsem moc šťastný, že jsem takovou možnost a příležitost od života a od lidí dostal. Hlavně, že jsem ji využil a nic neodkládal.

  • Vnímáte, že trenér dětí má velkou odpovědnost?

    Určitě, včetně období, kdy byly děti zavřené doma. Připravovali jsme a vymýšleli program, aby se z toho nezcvokly. Brali jsme to jako poslání směrem k rodičům a snažili se pro jejich děti něco vymýšlet, aby měly stále nějaký denní program, úkoly, a hlavně abychom je vyhnali ven! Bereme to tak, že přes fotbal chceme holky a kluky připravit na normální běžný život v dospělosti. Věříme tomu, že když teď mají povinnost chodit na tréninky a odpovědnost ke kolektivu, tak je to nějakým způsobem formuje pro běžný život, aby se pak dokázali postarat o sebe a své rodiny. Když se mezi nimi objeví talent pro vrcholový sport, tak jsme také samozřejmě šťastní.

  • Vnímáte, že společenská prestiž trenérů roste nebo spíše ne?

    Trend je takový, že se to pomalinku zlepšuje. Je to i díky projektu Díky, trenére, nebo teď i díky VZP. Myslím si, že by to měla být úloha státu, podporovat sport a trenéry, ale v poslední době musíme za stát téměř všechno suplovat ve všech oblastech. Na každém svěřenci se občas projeví něco negativního, třeba rodinné problémy atd. Mají také svá trápení. My jsme zde od toho, aby dítě na hřišti našlo prostředí, kde je mu dobře a kde se může rozvíjet a realizovat. Trenérům by se mělo dostat větší společenské prestiže, měli by mít podporu od státu, obcí a měst. Obce a města by měly mít zpracované dlouhodobé koncepce rozvoje a podpory sportu a určeného garanta nebo koordinátora pro zastřešení všech sportovních spolků v obci.