Blatenské mažoretky na sport během pandemie nezanevřely. Novotná si všeho více váží


30. 06. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Mažoretkový sport je v Česku na okraji zájmu. Pokud už se o něm hovoří, tak s despektem. Kdo ho však pozná blíže, změní svůj názor a na jeho vyznavačky začne hledět s obdivem. „Lidé nás vidí jako ženy v kozačkách s hůlkou v ruce, které pochodují za zvuku dechovky. Tak to není! Spojujeme gymnastiku, tanec a základní baletní průpravu,“ líčí Hana Novotná, vedoucí oddílu Prezioso Sokol Blatná. Finalistka akce Díky, trenére, na své svěřenkyně nezapomněla ani v době pandemie. Ty jí péči oplatily vytrvalostí. „Makaly jsme online. Holky téměř neztratily fyzičku, a navíc zůstaly v kontaktu. To bylo snad ještě důležitější,“ zdůrazňuje Novotná, jež připravila pro projekt Díky za VZPruhu (Všeobecné zdravotní pojišťovny) pohybovou výzvu.

  • Jak žily mažoretky z Blatné v době pandemie?

    Trénovaly jsme online čtyřikrát týdně. Máme různé věkové kategorie. Chtěly jsme, aby se na všechny dostalo. Postupem času bylo náročnější děti zaujmout. Vymyslely jsme proto „Makáče týdne“, tematické tréninky, sestavy různých tanečních stylů, velikonoční venkovní stopovačku... V březnu se soutěžilo v běhání. Prvotní myšlenkou bylo, že dáme společně maraton, ale holky, trenérky i rodiče natolik trénovali, že jsme uběhli 386 kilometrů. Angažovaly se i další týmy. Na sociálních sítích se k nám připojilo devět především mažoretkových družstev.

  • Bylo složité nesklouznout do stereotypu?

    Trochu, bylo to dlouhé. U každé věkové skupiny jsme střídaly trenérky, aby děti stále dostávaly nový impulz.

  • Proměnila jste se během pandemie více v kamarádku? Jak jste se starala o duše svých svěřenkyň?

    S dětmi to nebylo jen o tréninku, žijeme na malém městě a máme s nimi osobní vztah. Dobře se známe, za normální situace pro holky pořádáme i další akce. Náš oddíl stojí především na partě.

  • Jak děvčata celou situaci zvládala?

    Ze začátku je online tréninky bavily více než ke konci. Což chápu. Pokud bychom je nedělaly, bylo by pro ně těžké se vrátit.

  • Zaznamenala jste pokles počtu dětí?

    Na první trénink přišly úplně všechny. Těšily se. Některé skončí na podzim, kdy pravidelně dochází ke generační výměně. Určitě se ale najde spousta dětí, které nebyly do sportu zapálené na sto procent a zvykly si na pohodlnější život... Pro ně bude návrat hodně těžký.

  • Začínaly jste pomaleji nebo jste ihned absolvovaly běžné tréninkové dávky?

    To by nešlo. Začaly jsme pozvolna venku po dvojicích a s rozestupy. Hodně jsme se zaměřily na fyzičku. Byl duben, zima – venku toho nešlo moc dělat. Musely jsme připravovat kratší tréninky a stavět je tak, aby se holky stále udržely zahřáté.

  • Nyní už jste v tělocvičně. Testujete se a dodržujete nadstandardní hygienu. Jde o veliký problém?

    Všechny děti chodí do školy, tím je testování splněné. Co se týče hygieny, tak máme výhodu, že máme velkou tělocvičnu. Můžeme snadno splňovat limity. Vytvořily jsme více oddělených ploch, připravovaly se na cvičení ve skupinách dopředu. Snažíme se o to, aby bylo hezké i prostředí okolo sokolovny. Do budoucna chceme využívat ve větší míře venkovní prostory.

  • Plánujete něco v létě? Některá odvětví "ruší prázdniny" a pořádají různé ligy…

    Volno míváme jen v červenci. Na konci srpna bývá velká mezinárodní soutěž. Ta se letos neuskuteční. Přesto pojedeme na týden na soustředění, pak si dáme pět dnů pauzu. První závody mají proběhnout v září. Už se moc těšíme.

  • Naučila vás něco pandemie?

    Měla jsem více času na sebe a přemýšlela, jak věci v budoucnu plánovat, abych vše stíhala. Pracuji na plný úvazek, k tomu mám mažoretky, které jsou pro mě takovým dalším polovičním úvazkem. Děti mi ale chyběly. Těšila jsem se, až se zase budeme vídat. A těším se i teď, jak si užijeme léto. Jak to přesně říct? Co se mi dříve zdálo samozřejmé, toho si teď více vážím.