Dětem jsme sebrali deset let života, říká o zákazu trénování během pandemie kouč Marc


23. 06. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Přestože se sám nakazil koronavirem, během pandemie prý prodělal horší chorobu. Plicní embolii přičítá nedostatku cvičení a zvýšenému stresu. I proto Michal Marc s obavami pozoroval opatření, která dětem ze dne na den zakázala sportovat. „Po bitvě je sice každý generál, ale i tak si myslím, že byla unáhlená,“ líčí semifinalista sportovně-společenské akce Díky, trenére. Nyní kouč hokejového potěru černošických Tygrů připravil pro projekt Díky za VZPruhu (Všeobecné zdravotní pojišťovny) pohybovou výzvu.

  • Jak se abstinent, nekuřák a sportovec propracuje k plicní embolii?

    Během první vlny pandemie jsme začali v zaměstnání více pracovat na programech pro stát. Dělali jsme klidně čtrnáct hodin denně a všechny naše schůzky probíhaly online. Seděl jsem jen na židli a byl docela pod tlakem. Krevní sraženina se mi zatím udělala v noze. Pak se sportoviště otevřela, začali jsme trénovat, a jak se žíly otřásaly a napínaly, tak se kus utrhl a proletěl srdcem do plic.

  • Do té doby jste byl naprosto zdravý?

    Ano, opravdu stačí málo a tělo se zachová jinak, než bychom si mysleli. Nikdy jsem neměl ani náznak problémů se srážením krve. Poté stačily prkotiny – blbě se napijete, blbě sedíte. Tahle zkušenost mě poznamenala. Znovu jsem si potvrdil, jak je důležité sportování. U dětí obzvlášť.

  • A stal jste se kritikem protiepidemických opatření. Covid-19 jste nicméně sám prodělal. Ani to nezměnilo váš postoj?

    Nemoc nechci vůbec podceňovat. Měl jsem sice lehčí příznaky, ale i tak jsem si s koronavirem týden své užil. Na druhou stranu tím, že jsme se chovali ohleduplně ke starým lidem, jsme odstřelili mladou generaci. Bavil jsem se o tom i s doktory a jeden primář mi řekl, že jsme přidali dva a půl roku života osmdesátníkům, ale sebrali deset let dětem. To, že nesportovaly, pro ně bude mít fatální následky.

  • Jaké?

    Existují studie, podle kterých se u malých dětí začínají projevovat problémy se srdcem. Srdce je sval jako každý jiný, když ho netrénujete, ochabuje. Pokud nepumpujete krev tělem, máte i slabší žíly. Ano, bylo správné zavést roušky do obchodů nebo MHD, ale zakázat trénování dětem, spoléhat se na to, že je rodiče sami donutí sportovat, bylo krátkozraké.

  • Rodiče nejsou schopni své ratolesti vést ke sportu?

    Jen malé procento. Víte, dnes je taková doba, že rodiče přivezou dítě na trénink a po něm ho odvážejí domů. Už tehdy říkají, že sportuje. My jsme lítali pořád někde venku, trénink byl jen doplňkem pohybu. Zakázat kolektivní sportování bylo chybou. Obezita dětí narostla, dopad na jejich psychiku byl veliký.

  • To mě zajímá. Můžete být konkrétnější?

    Děti přišly o kamarády, zavřeli jsme je doma. Můj desetiletý syn to nesl celkem statečně, ale ti starší, od třinácti výše, potřebují kolektiv. Dospělí si dokáží vysvětlit, že neuvidí kvůli covidu-19 nějakou dobu své rodiče a přátele, ovšem teenageři to bez sociálního kontaktu nezvládají.

  • Obraťme list. Do finále Díky, trenére, jste se nedostal. Jak tohle nesl váš syn?

    Syn to vzal sportovně, já jsem to obrečel. (směje se) Nicméně už jsem se s tím vyrovnal a můžu normálně trénovat. Teď vážně, šlo o soutěž jako každou jinou. Dlouho hraji hokej a vím, že vítěz může být jen jeden. I kdybych skončil poslední, ostatním budu postup určitě přát.

  • Na soutěž tedy vzpomínáte bez hořkosti?

    Byla sranda, když tým Díky, trenére, přijel za námi. Hlavně kluci si návštěvu užili. Rád vzpomínám na rozhovor s mým synem. Kdykoli se mu teď nechce na trénink, připomínám mu, že mluvil o NHL. (směje se) Akce je celkově fajn. Trenér v dnešní době není jen člověk, který si vezme hokejku či balon a pískne do píšťalky. Z velké části je psychologem, musí umět jednat s rodiči, klubem i dětmi... Je dobře, že se o tom mluví a tato práce se oceňuje.

  • Půjdete se podívat na finále?

    Mám to v plánu. Určitě chci své kolegy podpořit, a proč to nepřiznat, taky od nich něco okoukat.