Lvice přečkaly pandemii se ctí. Věděly, že nejsou samy, míní trenérka Drešerová


09. 06. 2021

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Patří mezi finalisty letošního ročníku sportovně-společenské akce Díky, trenére. Právem. Eva Drešerová vštípila lásku k volejbalu stovkám kluků a holek, včetně reprezentantů.

  • Lvice byly během koronavirové krize aktivní na sociálních sítích. Bylo složité zvládnout pandemii?

    Pandemii jsme se snažily neregistrovat. Neměly jsme téměř žádnou pauzu, ihned jsme zařadily online tréninky. Koupila jsem licenci, díky níž se mohlo  připojovat neomezené množství dětí. Na začátku cvičily starší žákyně, po čtrnácti dnech se připojily i mladší. Čtyřikrát týdně absolvovaly kondiční tréninky, kardio, posilování a jógu. Důležité bylo, že jsme zůstaly v kontaktu. Věděly, že o ně máme zájem, že v tom nejsou samy.

  • Nyní už trénujete pospolu. Odpadlo mnoho Lvic?

    Holky se vesměs vrátily a jsou až na drobné výjimky v dobré kondici. Jen jedna skončila, dvě jsou na hraně. Jestli budou stíhat, ukáže čas, půlrok musí být znát. Navíc teď bylo ošklivé počasí, tréninky venku se rušily... Holkám skončila rotace ve škole, mají odpoledky, je pro ně složité být na tréninku třeba od tří.

  • I tak je váš úbytek minimální. Volejbalistky jsou tak vytrvalé?

    Mám zprávy z ostatních klubů, že děti odpadávaly. U nás vydržely. Netvrdím, že všechny měly stoprocentní účast na online trénincích, ale teď naskočily. Snad překonají handicap oproti těm, co hopsaly alespoň před obrazovkou. Záleží, jestli unesou zátěž fyzicky i psychicky.

  • Dalším posunem byl návrat do tělocvičen. Pro halový sport šlo patrně o zásadnější změnu. Souhlasíte?

    Ano. I dále ale budeme kombinovat tréninky na antuce a v tělocvičně. Týdně to vychází na dva a dva. Do konce školního roku máme naplánovaných pět turnajů pro různé kategorie a ty budou venku. Je třeba se na antuce připravovat, děti už na ní neumějí hrát.

  • Zažíváte, zdá se, hektičtější období než před pandemií.

    Stoprocentně. Věci ještě nedostaly pevný řád. Teď v pondělí nevím, jestli v úterý proběhne venkovní trénink nebo bude pršet a já začnu zajišťovat tělocvičnu.

  • K tomu rozšiřujete klub o juniorky a kadetky. Neukousla jste si velké sousto?

    Vzniklo to náhodou. Oslovily mě holky, které jsem kdysi vedla v přípravce. Poté přestoupily do Olympu a později do Španielky. Jenže jim odešel trenér a klub na nového neměl peníze. Prosily, abych se o ně postarala.

  • Jak jste reagovala?

    Potěšily mě. Je příjemné, že si vzpomněly. Samozřejmě jsem nemohla rozhodnout sama. Nakonec všechno dopadlo tak, že Lvi budou mít extraligu juniorek a první ligu kadetek. Španielka se přihlásí do pražského přeboru a stane se takovou naší „farmou“.

  • A vy povedete všechny Lví kategorie…

    Ne ne, k juniorkám přijde nový trenér. Nějaký muž, výrazný typ. Já si vezmu na starost kadetky.

  • Už jste je někdy trénovala?

    Ne, zatím jsem vedla maximálně žákyně. Vnímám to jako výzvu. Takovou, jaká se neodmítá.