Trenérka a učitelka Jiskrová: Pohyb připraví paměť na lepší výkony a má pozitivní vliv na inteligenci


15. 04. 2021

Přibližná doba čtení: 6 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 6 minut

Velmi dynamická je doba pro trenéry dětí a mládeže. Ministerstvo zdravotnictví nejprve vyhlásilo návrat amatérského sportu, aby ho pak v sobotu zase zavřelo a následně otevřelo v omezenějším režimu 12 osob po dvojicích na jednom hřišti. Do toho se vracely děti do škol. Trenérka Blanka Jiskrová všechno prožívá jako učitelka prvního stupně základky v Karlových Varech a zároveň trenérka ledního hokeje.

Byla jsem překvapená z toho, když jsem viděla ve třídě, jak některé dítě ztloustlo i o 3 kilogramy. Nerozumím tomu, proč stát zakazuje dětem organizovaný sport. Přitom jedině díky sportu vzniká spousta potřebných pohybových stereotypů, zkušeností, což má vliv také na paměť, soustředění, únavu i obecnou inteligenci,“ říká trenérka Jiskrová.

Co jste říkala na vládní veletoče ohledně amatérského sportu v poslední době?
V pátek se rýsovalo otevření, tak jsme se v klubu připravovali na něj. Byl velký boj o sportoviště v Karlových Varech, všechno se obsadilo. Obvolávali jsme rodiče svěřenců, připravovali program. Pak jsem si večer stoupla k žehlicímu prknu a dívala se na televizi a nestačila se divit, jak se vše zase zrušilo. Byli jsme ale rádi, že se zase trochu rozvolnilo s tím, že je možné sportovat ve dvanácti lidech.  

A jakým způsobem v hokejovém klubu v Karlových Varech pracujete a budete připravovat tréninky?
Pro ty nejmenší volíme tréninky v lese nebo na louce, poznávají okolí. Starší a dorostenci měli hodně online tréninky, teď budou nastupovat na letní přípravu, jakmile to půjde. Cílíme více na kondiční přípravu. Domluvili jsme, že se nebude rozpouštět led, abychom ho případně mohli využít i pro ty nejmenší a nastartovali motorickou paměť. Jenže nevíme, kdy to bude možné. Máme naplánovaných několik režimů a variant.

Vy jste zároveň učitelkou prvního stupně. Jaký probíhal návrat dětí do škol?
Na dětech bylo vidět, jak moc chtějí sociální kontakty a pohyb. Ve třídě předváděly hvězdy, hrály si o přestávce. Sama nemám ráda, když celou hodinu jenom sedí, takže pohyb zapojuji také během vyučovací hodiny. U některých jsem bohužel viděla, že opravdu ztloustly.

Pozorujete, že když je dítě součástí organizovaného sportu, tak je ve třídě soustředěnější, vnímavější? Vidíte pozitivní vlivy sportu u dětí?
Nejenom mé zkušenosti říkají, že ano. Děti tak vědí, kdy je práce a kdy odpočinek. Ve chvíli, kdy jsou pohybově vybité nebo máme po dobré hodině tělocviku, tak se dokážou více soustředit. Je to opravdu vidět. Snažím se je vést k tomu, aby většina dětí udělala kotoul, výmyk, vylezla na tyč. Přes pohyb mají lepší náladu, jsou odolnější, lépe se učí… Vzniká tam spoustu potřebných pohybových stereotypů, zkušeností, což má vliv také na rozvoj inteligence. A my jsme tohle na půl roku většině dětí vzali.

Máte obavy o kondiční stav dětí, když několik měsíců měly zakázaný organizovaný sport?  
Spíše si říkám, že to bude výzva pro nás, trenéry. V rodinách, kde děti podporovali v pohybových aktivitách, na tom budou lépe než děti z rodinného prostředí, které není takto vybavené a kde třeba sport není takovou prioritou. Obávám se toho, že se budou rozevírat nůžky. Pak jsou tu děti, které už vědí, co chtějí, a tam si myslím, že na sobě mohly hodně zapracovat.

Jak jste se dostala k trénování ledního hokeje?

Přes svoje vlastní děti. Vyvdala jsem dva syny a tři porodila. Máme pět synů, se kterými jsme lyžovali, bruslili, běhali, jezdili na kole, hráli fotbal a hokej. Vedeme je k pohybu odmalička. Dva z nich chtěli hrát hokej opravdu naplno, jenže jsme trochu rýpali s mým manželem do tréninků. Až mi šéftrenér v Karlových Varech nabídl, abych to dělala sama. Pro atletku, gymnastku a tanečnici to byla výzva. Takže jsem začala chodit na tréninky a zkusila jsem si také zápas. Trenéři se mi smějí, když připomenu jeden tabulkový gól (úsměv).

Co lední hokej dává dětem?

Kromě všech pohybových dovedností a návyků jsou hlavní sociální dovednosti. Sama jsem zažila více individuálních sportů. Co jsem v klubu, tak se snažím porozumět týmovému chování. Sdílená radost je větší a sdílený smutek z prohry se podělí. Zažijí plno krásných příběhů, momentů a legrace. Děti se tu naučí pracovat ve skupině. Jsou děti, které by měly problém samy vyniknout a jimž překonávaní překážek v kolektivu jde lépe.