Trenérka cheerleadingu Kolářová po návratu do hal: „Více si vážíme, že můžeme být spolu“


16. 06. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Salta, pyramidy, triky – takový je svět cheerleadingu. V roce 2016 ho proslavila Nicole Kolářová, která ve sportovně-společenské akci Díky, trenére, obsadila třetí místo. „Soutěž mi dala hodně do života i do trenérské kariéry. Setkala jsem se s tolika skvělými lidmi,“ děkuje dnes 28letá učitelka mateřské školy, navíc manažerka a koučka tří věkových kategorií oddílu Prague Eagles Cheerleaders. K tomu příležitostná „psycholožka“. „V době pandemie jsme se snažily holky podporovat i mentálně, aby na ně odloučení dopadlo co nejméně,“ líčí Kolářová, která připravila pro projekt Díky za VZPruhu (Všeobecné zdravotní pojišťovny) pohybovou výzvu.

  • Jak na Díky, trenére, vzpomínáte?

    Často a ráda. Byla to pro mě úžasná zkušenost a veliká zábava. Nedávno jsem dokonce koukala na videa z finále a rozhovory, které jsem dávala. Je to už dávno, ale stále si účasti v soutěži vážím.

  • Co jste se naučila?

    Viděla jsem tam spoustu věcí, které jsme s holkami nepoužívaly. Začaly jsme se například více zaměřovat na dynamické rozcvičky.

  • Kam jste se za tu dobu posunula?

    Na manažerskou pozici v Prague Eagles Cheerleaders. To se sportováním nemá moc společného. Asi bych neřekla, že jsem se posunula někam osobnostně. Jsem spokojená. Mám svůj tým a práci, ze které jsem nadšená. Nemám potřebu něco zásadně měnit.

  • Během akce jste si přála, aby stoupla prestiž cheerleadingu. Podařilo se?

    Ano, více lidí už náš sport zná a chápe. Velkou zásluhu na tom má asociace, která příkladně podporuje naše národní týmy – juniorský i seniorský. Vyjíždějí na mistrovství světa, kde už se blíží medailovým příčkám. Mají kvalitní podmínky i trenéry. To se na výsledcích muselo projevit.

  • Jste učitelkou v mateřské škole. Jde to skloubit s trénováním?

    V tom je má práce přímo skvělá. Tím, že děláme na směny, mohu si dovolit ve dnech, kdy máme tréninky, pracovat ráno. V ostatních si nadělávám odpolední směny, abychom se férově vystřídali.

  • Jak se dotkla pandemie vašeho oddílu?

    Zdá se, že všechny naše trenérky připravily dobrý online program. Poté, co se holky vrátily, nesnížila se jim výkonnost kondičně ani sportovně. Za to jsme moc rády, předpokládaly jsme návrat v téměř začátečnickém stavu. Pokračujeme vlastně tam, kde jsme v říjnu skončily. Pár děvčat odpadlo, ale jde o jednotlivkyně, ne každá měla vůli strávit dvě hodiny třikrát týdně cvičením u počítače. Podstata našeho sportu je v tom, že se potkáváme, vyhazujeme se do vzduchu, což doma nasimulovat nejde.

  • Během lockodownu dětem chyběl sociální kontakt. Věnovaly jste se jim i po mentální stránce?

    Naše holky byly vážně statečné. Nějaké jejich splíny jsme řešit nemusely. Snažily jsme se tomu předcházet. Vedle cvičení jsme s nimi trávily i další čas. Tvořily jim sociální kontakt nejen sportovně, ale i kamarádsky. Aby nebyly otrávené z toho, že jdou jen na trénink a nevidí se. Společně jsme třeba koukaly na filmy, hrály hry, rozdávaly jsme si dárky. Chtěly jsme jim udělat život hezčí.

  • V polovině června vás čeká první soutěž. Už vám stoupá závodní horečka?

    Nic nebudeme lámat přes koleno. Příprava není a ani nebude hektická. První, co sledujeme, je bezpečnost holek. Aby se jim nic nestalo a do tréninků pozvolna vpluly. Pandemie měla i jeden pozitivní dopad. Daleko více si vážíme, že můžeme být spolu. Na soutěž se těšíme, medaile tentokrát tolik neřešíme. Jsme rády, že tam můžeme jet, potkat se a zasportovat si.

  • Právě v „setkávání se“ je pro vás kouzlo cheerleadingu?

    Všechny máme svůj tým. Každý človíček v něm musí důvěřovat těm ostatním. To naši komunitu ohromně spojuje.