Trenér Krajča: Děti jsme ujišťovali, že jde jen o zlé časy a brzy bude lépe


06. 05. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Do roku 2015 byl široké veřejnosti neznámý, poté se Tomáš Krajča zviditelnil v soutěži Díky, trenére. Fanoušci badmintonu ho už dávno znali, ať z hráčských dob, nebo jako hlavního kouče SK Prosek Praha. Nyní prožívá držitel mezinárodní licence BWF Coach Level Three nejtěžší období kariéry – online tréninky i velmi pozvolný návrat mládeže na sportoviště. „Děti, které patřily mezi nejživější, nejmotivovanější a vykazovaly největší radost z pohybu, dospěly do stádia, kdy je nic nebavilo. Je to logické, vzali jsme jim úplně všechno,“ líčí Krajča, který připravil pro projekt Díky za VZPruhu pohybovou výzvu.

  • Vaším úkolem je návrat dětí na sportoviště. Od poloviny prosince jste nemohli společně trénovat. Co jste během období dělali?

    Badminton je halový sport, venku si ho kvůli větru těžko zahrajete. Museli jsme se úplně přesunout do online světa. Já trénuji na Proseku, moje paní v Astře. Spojili jsme své síly a vysílali třikrát týdně. Snažili jsme se, abychom u dětí udrželi režim a posilovali v nich vědomí, že jsou badmintonisté. Je skvělé, že neskončily a těší se na společné tréninky.

  • Může cvičit dítě třeba v paneláku s badmintonovou raketou?

    Šlo o naše základní zadání. Vymysleli jsme na patnáct variant cvičení. I v malém prostoru se dá pinkat, driblovat, pracovat na držení rakety... Zaměřili jsme se na stínové údery, průpravu pro správný výpad nebo pro přeskok.

  • To nejspíše pomohlo mladším dětem. Jak reagovali dorostenci?

    Starší kluci a holky nemají rádi, pokud po nich chcete nějaké fintičky nebo „dětská cvičení“. Přestože by jim prospěly, dávkování musí být opatrnější. Proto jsme s nimi více makali na kondici.

  • Nyní už můžete ven. Vítr ovšem fouká, asi si nezahrajete.

    Venkovní tréninky jsme už zorganizovali. Díky spolupráci s centrem Knoflík máme poměrně zajímavý koncept. Makáme na zobytněné střeše. To děti baví. Zaměřujeme se hlavně na jejich kondiční návrat. Jdeme na vše zlehka a formou her. Chceme je zatížit, nikoli přetížit a udržet v nich motivaci.

  • Mizela motivace během pandemie?

    Setkal jsem se s tím, že děti, které patřily mezi nejživější, nejmotivovanější a vykazovaly největší radost z pohybu, dospěly do stádia, kdy je nic nebavilo. Je to logické, vzali jsme jim úplně všechno. Pokud řekněme jedenáctiletému klukovi seberete školu, kamarády, tréninky a nahradíte to válkou o internet, bojem o místo, kde má trochu klid, pak ho dostanete do stavu apatie. 

  • Probíral jste to s dětmi?

    Nedalo se dělat nic jiného než mluvit. Jak s dětmi, tak s jejich rodiči. Snažili jsme se o nějaké výzvy. Ty ale fungují nějakou dobu, popáté už se ani ti nejaktivnější nechtějí točit na kameru. Navíc to vyžaduje součinnost s rodiči, kteří jsou často plně zaměstnaní. Zbylo jediné, být hráčům k dispozici. Ujišťovat je, že jde jen o zlé časy a brzy bude lépe.

  • Apatické děti nejspíše i přibraly.

    My i oni jsme trochu přibrali. Máme společný úkol shodit, abychom si mohli naši hru lépe vychutnat.

  • Už byste zkrátka potřebovali do tělocvičny.

    Čím dříve, tím lépe. Kdybychom mohli jít hned zítra, tak toho využijeme.

  • Pokud by bylo rozhodnutí čistě na vás, nebál byste se vzít děti do haly?

    Pokud by to záleželo na mně, tak už v hale dávno jsme. Nechci rozhodně zlehčovat situaci. Uvědomme si však, že děti, co chodí do školy, jsou testovány. My trenéři to děláme také. Badmintonový kurt měří 13 x 6 metrů a sejdou se na něm dva hráči. Rozestupy tedy zvládáme. Hlavně se podívejme na benefity: pohyb zlepšuje imunitu dětí, netloustnou. To by měli odpovědní lidé brát v potaz, nejen počítat procenta covid pozitivních. Sportují totiž zdraví lidé. Situaci bychom tím jen pomohli.