Trenérka Chromá: Holky fyzické vytížení prostě potřebují


26. 04. 2021

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Mladší, starší žákyně a dorostenky florbalového oddílu Hattrick Brno už zase trénovaly. Zatím pod širým nebem, po skupinách a za přísných protiepidemických opatření. „Bylo skvělé znovu vidět holky, jejich úsměvy a radost, že jsou spolu,“ popisovala emotivní chvíle finalistka soutěže Díky, trenére Monika Chromá. Největší starosti jí dělalo počasí, neváhala a čas na hřišti natáhla na dvě a půl hodiny. „Na to teď nesmíme hledět. Rok bez sportu bude všem dětem ohromně chybět. Musíme v nich znovu rozdmýchat lásku k florbalu,“ uvedla 21letá koučka, která připravila pro projekt Díky za VZPruhu pohybovou výzvu.

  • Jak dlouho jste se neviděly?

    Pokud nepočítám online prostředí, tak 170 dnů. Některé holky jsem nemohla ani poznat. Žádná z nich naštěstí neztloustla, ale snad všechny vyrostly. Máme v týmu samé žirafy.

  • Jak často probíhaly online tréninky a co bylo jejich náplní?

    Třikrát týdně. Fyzičku přes ně bohužel nenacvičíte, důležité bylo udržet řád. Tréninky se rozdělovaly na techniku hole, kondici a na povídání. Holky sledovaly rozbory zápasů. Staly se z nich i rozhodčí. Určovaly, jak se má situace odpískat. Občas přišla na řadu beseda s výjimečnou osobností, která ve florbale něco dokázala.

  • Sledovala jste na dětech, že ztrácejí zájem o sport?

    Máme obrovské štěstí, holky vytvořily skvělý kolektiv. Skončila jen jedna dívčina, která se rozhodla pro zpěv. Měla dva koníčky a musela se rozhodnout.

  • V minulosti jste se nebála řešit šikanu své svěřenkyně. Předpokládám, že jste s děvčaty probírala i osobní otázky. Čeho se týkaly?

    Telefonovaly jsme si, psaly si soukromě i ve skupině. Holky už byly otrávené. Chyběla jim sociální vazba, která je pro ně extrémně důležitá. Konkrétní případy prozradit nemohu. Jen to, že jsem se jim snažila předávat pozitivní náladu.

  • Čeho jste se nejvíce bála před prvním tréninkem?

    Počasí. To je teď skutečně aprílové. Máme vše nastavené tak, že pokud moc neprší, tak trénujeme. Holky se dobře oblečou a zatnou zuby.

  • Jak probíhal úvodní trénink? Bylo pro vás těžké ho zvládnout emočně?

    Ano, na první trénink dorazilo 60 hráček. Bylo skvělé znovu vidět holky, jejich úsměvy, radost, že jsou spolu. Domů jsem odcházela plná energie, šťastná. Bavila jsem se poté s děvčaty, prý se jim lépe spalo. Fyzické vytížení prostě potřebují.

  • Šedesát hráček, povolených je deset. Co jste dělali?

    Holky se rozdělily na skupiny, které se po 45 minutách střídaly. Dodržovala se všechna pravidla. Respirátory si mohly sundat až na hřišti, rodiče na ně museli čekat mimo areál. Neustále se dezinfikovaly pomůcky.

  • Jak to bylo s dodržováním rozestupů?

    Vytvořily se dvojice, holky hrály jedna na jednu, absolvovat kondiční sprinty, navzájem si ‚kradly‘ míčky...

  • Tři skupiny. Trénink musí trvat déle. Kde na ně vezmete čas?

    Ano, protáhl se na dvě a půl hodiny. Na to teď nesmíme hledět. Rok bez sportu bude všem dětem ohromně chybět. Musíme v nich znovu rozdmýchat lásku k florbalu. Vím o mnoha klubech, kde sportovci skončili. Vážím si toho, že naše holky vytrvaly, jsou šťastné a spokojené.