„Musíme táhnout za jeden provaz,“ říká hasič a policista Blajer, který sází na souhru


16. 08. 2021

Přibližná doba čtení: 5 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 5 minut

Sbor dobrovolných hasičů vznikl na Březových Horách 8. září 1886. Ani po 135 letech na něj aktivní mladí lidé nezanevřeli. „Slavná historie je pro nás zavazující. Od předků se můžeme učit. Máme to štěstí, že po nich zbyly kroniky,“ míní Jiří Blajer. V kronice má už i on čestné místo, v roce 2019 se prodral do top 16 Díky, trenére, čímž milovaný požární sport řádně zpopularizoval. „Na soutěž mám krásné vzpomínky. Tohle období si rád připomínám hlavně kvůli dětem, které mě nominovaly. Moc si jejich přízně vážím,“ líčí 24letý mladík, který připravil pro projekt Díky za VZPruhu (Všeobecné zdravotní pojišťovny) video ukázku z požárního sportu.

Většina kluků kope do míče nebo se honí za pukem s hokejkou v ruce, Blajer se vydal jinou cestou. „Odmalička jsem chodil s tátou do hasičárny. Pozorně jsem sledoval muže, pomáhal jim,“ vypravuje. Postupně se vyrovnával starším chlapcům i děvčatům. „Bavilo mě se na požární sport dívat, jezdit na závody a fandit našim. Byl jsem pyšný na to, když jsem jim mohl nést hadici,“ usmívá se. Zaječí úmysly neměl ani v pubertě. „Je to moje srdcová záležitost.“

S trénováním začal v sedmnácti. Tak mladý? Nic mimořádného na tom neviděl. Co ho tak chytlo? Těžko říct. Rozhodně se nenudí – těší ho, že jeho sport dává šanci všem. Vezměme si například požární útok. „Samozřejmě by bylo ideální mít sedm sprinterů. Ale v rámci pozic nemusí být každý běžec. I lidé, které nemůžete označit za atlety, se u nás uplatní,“ popisuje Blajer. Úspěch totiž nevězí pouze v rychlosti, vliv na něj má i precizní provedení dílčích úkolů. „Děti učíme běhat, stejně tak musí zdokonalovat práci na jednotlivých postech. Často trénujeme pokládání hasičského přístroje, zapojování hadic…“

Blajer mnoho záludnosti v ovládání náčiní nevidí. „Jediné, co se může stát, že se vám v rychlosti nepodaří zapojit půlspojky na hadicích. Připojíte je přes zub,“ vybavuje si občasný důvod nevydařeného útoku. „I mistr tesař se utne,“ směje se. Souhra je prý klíčová. „Na té si zakládám u jakékoli kategorie. Je třeba táhnout za jeden provaz. Díky tomu mohou týmy fungovat bez obměny celá léta,“ pochvaluje si.

Soudržnost kolektivu z Březových Hor se nejlépe projevila v době lockdownu. Před ním chodilo na tréninky 45 dětí, při návratu se jejich počty nezměnily. „Máme o tři žáky méně, ale zase se nám o tři děti rozrostla přípravka,“ vypočítává Blajer. Dobu bez sportu by už zažít nechtěl. „Chyběly mi tréninky, scházení se s celou naší partou. Dělali jsme alespoň online tréninky, výuky a soutěže,“ sděluje. Na řadu přišla hlavně teorie. „V rámci hry Plamen děti poznávaly dopravní, topografické či hasičské značky a uzlovaly. Trochu se i cvičilo.“

Nyní už členové sboru pilně trénují. Jejich cíle jsou vysoké a konkurence veliká. Považte: z každého okresu může postoupit jen jedno družstvo do krajských soutěží. Z kraje dvě na mistrovství republiky. „Kraj nám stále uniká. Naposledy jsme byli v obou kategoriích čtvrtí,“ prozrazuje Blajer.

V září bude další šance otočit kolem dějin. „Snad se nám to podaří. Děti by viděly, že se posouvají. Dostaly by novou motivaci na sobě pracovat a poznaly by i jiné soutěže,“ říká trenér, jenž pracuje jako policista. „Přiznávám, chtěl jsem se stát profesionálním hasičem, ale osud chtěl jinak. Práce policisty mě ovšem baví. Dětské sny si naplňuji v rámci požárního sportu. Nic bych neměnil,“ dodává Blajer s vděčností v hlase.