O apatii dětí i umění naslouchat. Trenér Krajča vyzývá k návratu do hal


03. 05. 2021

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Tahle slova zní tvrdě, ale věřte, že jsou náležitě podložena. Tomáš Krajča, jenž v roce 2015 zabodoval v soutěži Díky, trenére, zaznamenal u několika svých malých svěřenců během pandemie psychickou proměnu. „Děti, které patřily mezi nejživější, nejmotivovanější a vykazovaly největší radost z pohybu, dospěly do stádia, kdy je nic nebavilo. Je to logické, vzali jsme jim úplně všechno,“ neskrývá hlavní kouč SK Prosek Praha, který připravil pro projekt Díky za VZPruhu pohybovou výzvu.

Badmintonové naděje z páté městské části znaly od poloviny prosince tréninky jen v online podobě. „Já trénuji na Proseku, moje paní v Astře. Spojili jsme své síly a vysílali pro děti třikrát týdně,“ popisuje Krajča. Sledovali hlavně dvě věci: udržet u dětí režim a posilovat v nich vědomí, že jsou badmintonisté. „Je skvělé, že neskončily a těší se na společné tréninky,“ oceňuje.

Obtížné bylo vymyslet dostatek cvičení, která by děti mohly provozovat přímo v bytě. Navíc s raketou v ruce. „Upřímně jsme si to sami nedokázali představit,“ přiznává Krajča s dovětkem, že se dobrá věc podařila. „Přišli jsme na patnáct variant cvičení,“ pochlubí se. I v malém prostoru se prý dá pinkat, driblovat, pracovat na držení rakety... „Zaměřili jsme se na stínové údery, průpravu pro správný výpad nebo pro přeskok,“ vypočítává.

Podobné kousky jistě členům přípravky či mladšího žactva vyhovují, teenagery však nenadchnou. „Starší kluci a holky nemají rádi, když po nich chcete nějaké fintičky nebo „dětská cvičení“. Přestože by jim prospěly, dávkování musí být opatrnější. Proto jsme s nimi více makali na kondici,“ líčí trenér a občas také zpovědník. Naslouchat bylo v době covidové ještě důležitější než obvykle. „Pokud řekněme jedenáctiletému klukovi seberete školu, kamarády, tréninky a nahradíte to válkou o internet, bojem o místo, kde má trochu klid, pak ho dostanete do stavu apatie.“

V takové chvíli je zapotřebí zůstat pozitivní. „Nedalo se dělat nic jiného než mluvit a mluvit. Jak s dětmi, tak s jejich rodiči,“ vysvětluje Krajča. Klíčové bylo vyvolat v dětech motivaci. „Snažili jsme se o nějaké výzvy. Ty ale fungují nějakou dobu, popáté už se ani ti nejaktivnější nechtějí točit na kameru. Navíc to vyžaduje součinnost s rodiči, kteří jsou často plně zaměstnaní,“ uvědomuje si trenér. Zbylo jediné: být hráčům k dispozici. „Ujišťovat je, že jde jen o zlé časy a brzy bude lépe.“

Nyní už talenti z Proseka trénují. Badminton je ovšem halový sport, venku si ho kvůli větru těžko zahrajete. „Díky spolupráci s centrem Knoflík máme poměrně zajímavý koncept. Makáme na zobytněné střeše. A to děti baví,“ říká kouč. Zaměřují se především na kondiční návrat hráčů. „Jdeme na vše zlehka a formou her. Chceme je zatížit, nikoli přetížit a udržet v nich motivaci.“

Být na Krajčovi, okamžitě by své svěřence vzal do haly. „Nechci rozhodně zlehčovat situaci,“ zdůrazňuje. „Uvědomme si však, že děti, co chodí do školy, jsou testovány. My trenéři to děláme také. Badmintonový kurt měří 13 x 6 metrů a sejdou se na něm dva hráči,“ argumentuje trenér a přidává další benefity. „Pohyb zlepšuje imunitu dětí, netloustnou. To by měli odpovědní lidé brát v potaz, nejen počítat procenta covid pozitivních. Sportují totiž zdraví lidé. Situaci bychom tím jen pomohli.“