Softbalistka Kolkusová varuje: největší úbytek bude u mládeže nad patnáct let


17. 05. 2021

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 4 minuty

Už třicet let Petra Kolkusová trénuje softbal, v současné době působí v oddíle Tempo Praha. Celoživotní sportovkyně pracuje jako učitelka na základní škole v Kunraticích, kde vede hodiny tělesné výchovy a během epidemie se věnovala dětem, které byly kvůli online výuce trochu pozadu. „U nich se projevil problém, že neudrží pozornost, mají své specifické problémy (ADHD, poruchy pozornosti) a rodiče z pracovních či jiných důvodů nemohou kontrolovat jejich školní práci. Mým úkolem bylo dohlížet, aby pracovaly podle pokynů vyučujícího a neutíkala jim pozornost k PC hrám, googlu, youtube a jiným podobným činnostem,“ říká Kolkusová.

Softbal je skvělým kolektivním sportem, jehož popularita roste. Je všestranný, naučí běhat, chytat, házet, odpalovat a přes individuální výkony pracovat v kolektivu. Od všech těchto činností byly děti a mládež na několik měsíců odstřižené. A organizovaný amatérský sport se obává, že některé z nich se už nevrátí k tréninkům. „Osobně si myslím, že tak strašné to nebude u dětí do 14 let, kdy to máme jako rodiče ještě pevně v rukou. Největší úbytek bude ovšem v kategorii 15 až 18 let, kde je statisticky dokázáno, že končí se sportem 7 z 10 i za normálních okolností, natož v době poznamenané covidem,“ prohlásila Kolkusová, která pracovala také u juniorských reprezentací.

Podle softbalové trenérky přibude dětí s nadváhou, obezitou a poruchou zraku kvůli každodennímu několikahodinovému sledování monitoru PC. „Kdybych své děti nenutila a nevedla k nějaké každodenní aktivitě venku, tak by byly pořád jen doma. Je jen na rodičích a na nás dospělých, abychom se snažili děti opět pro sport a nepočítačové aktivity nadchnout. Ne všichni rodiče to však takhle mají. Mnohdy z pracovních či jiných důvodů nemohli nebo nemohou dětem nahradit roli organizovaného sportování,“ dodala Kolkusová. Bohužel se pandemie projeví i v běžném školním životě. Nejvíce ohroženy jsou děti se specifickými poruchami učení a chování, které za normálních okolností využívají každodenní pomoci asistentů. Při online výuce je to mnohem těžší.

Naše škola využila možnosti vytvořit individuální studijní skupiny dětí, které se mohou účastnit distanční výuky ve škole za podpory vyučujících. Povolený počet na skupinu byl šest. Tyto děti vytipoval třídní učitel, jelikož z různých důvodů v distanční online výuce zaostávaly. Rodičům byla nabídnuta podpora ze strany školy a ti ji buď využili, nebo naopak. Já jsem měla na starosti děti ze sedmých tříd,“ popsala Kolkusová program na základní škole v Kunraticích, kde učí tělesnou výchovu. „S nástupem dětí do školy tyto skupiny už nefungují. Nyní bude důležité, aby se co nejdříve rozjel tělocvik, aby si žáci opět zvykli na pravidelný pohyb.“

Kolkusová se k softbalu dostala jako studentka sportovního gymnázia v Šumperku. Nejprve ho hrála s molitanovými míčky, které odpalovala brankářskou hokejkou. Pálkovací sport jí však učaroval natolik, že ho dodnes hraje a zároveň trénuje. Nejvíce ji inspirovali trenéři z Nového Zélandu a z Austrálie. „Když jsem šla na pálku, dodnes slyším jejich slova: dance, dance,“ vzpomínala Kolkusová, podle níž získává softbal v České republice na popularitě. „A to díky mezinárodním akcím pořádaným u nás, jimž je pak věnovaná pozornost v médiích.“

Pro projekt Díky za VZPpruhu, jejž organizuje Všeobecná zdravotní pojišťovna společně s akcí Díky, trenére, připravila pohybovou výzvu.