Pavel Bambousek bude reprezentovat Českou republiku na paralympiádě


22. 02. 2022

Přibližná doba čtení: 7 minut

Obrázek k článku

Přibližná doba čtení: 7 minut

Pavel Bambousek, zaměstnanec VZP ČR a ambasador projektu VZPoura úrazům, si před dvaceti lety při pádu z výšky zlomil několik obratlů a poranil míchu. Ač jej úraz odsoudil k pohybu na vozíku nebo s pomocí berlí, žije aktivní život a je naším nejlepším lyžařem na monoski. Momentálně se chystá do Pekingu na svou druhou zimní paralympiádu a my mu moc držíme palce.

Pavle, v březnu budete reprezentovat podruhé Českou republiku na paralympijských hrách, jaké jsou vaše momentální pocity?

Samozřejmě se hrozně těším na druhý vrchol mé lyžařské kariéry, ale zároveň mám i drobné obavy z mnoha pravidel, nařízení a restrikcí způsobených covidem.

V jakých disciplínách budete na paralympijských hrách závodit?

V plánu mám nastoupit do všech alpských disciplín – sjezdu, super G, super kombinace, obřího slalomu a slalomu. Bude toho dost.

Závodíte na tzv. monoski, můžete tyto speciální lyže přiblížit?

Monoski je skořepinová sedačka na kovovém rámu, odpruženém tlumičem. Jako celek se zapíná do klasického vázání na klasické lyži. Dále je k jízdě zapotřebí pár stabilizátorů do rukou. Jsou to vlastně hůlky zakončené malou lyží. Pomáhají se stabilitou při jízdě a s pohybem, například okolo vleků atd.

Co vás k lyžování na monoski přivedlo?

Lyžím i snowboardu jsem se věnoval již před úrazem a po něm hledal možnost, jak se na hory vrátit. Monoski byla jediná možná volba, jak z hlediska fyzických možností, tak po psychické stránce.

Co tím míníte?

Po úraze, jaký jsem měl já, si ze začátku každý myslí, že zrovna on je ten případ, který to „rozchodí“. Teprve postupem času z mediálních pravd a polopravd vystřízlivíte a zjistíte, že ne. Pak nezbývá než vytřískat co nejvíc z toho, co je k dispozici. Fyzicky jsem měl v sobě uloženou „lyžařskou paměť“, psychicky motivaci právě na prkýnkách ještě něco dokázat. Času jsem přitom neměl nazbyt, protože co člověk ze sebe nevymačká během prvního roku či dvou, dožene později jen horko těžko. Je spousta situací, které nezvládnete, tak musíte přijít na to, jak by to šlo udělat, a neříkat si při každém drcnutí „to nejde, to nezvládnu“.  Já chtěl zvládnout všechno, dnes vím, že úplně nahoru už se dostat nejde, ale dost vysoko se vylézt dá.      

To svou účastí na paralympiádě dokazujete. Je těžké se na ni kvalifikovat?

Splnit všechna národní i mezinárodní kritéria, která jsou prakticky převzata od zdravých lyžařů, náročné rozhodně je. To se mi naštěstí povedlo jak pro rychlostní, tak pro technické disciplíny.

Máte tým, který se o vás stará?

Spíše mini tým. Během sezóny jezdím jen s trenérem. Na větší závody pak ještě s fyzioterapeutem a musíme obsáhnout vše, co závodní lyžování obnáší a čeho rozhodně není málo. Pro paralympiádu se rozšíříme o servismana. Celkem bude naše lyžařská výprava sestávat ze čtyř sportovců, jednoho vodiče zrakově hendikepovaného závodníka a realizačního týmu, který bude pětičlenný.

Před první paralympiádou v Pchjongčchangu jste si zlomil nohu, ztížil vám tento úraz její průběh?

Samozřejmě ztížil. Při samotné jízdě jsem žádné omezení nepociťoval. Co jsem ovšem pociťoval hodně, byl úbytek fyzické kondice, hlavně v druhé polovině her. Z dvou měsíců před odletem jsem první strávil v posteli se sešroubovanou nohou a zbýval mi jen únor pro návrat na sníh a dohnání všeho, co se dalo.

V jízdě na monoski máte za sebou už několik úspěchů, který považujete doposud za ten největší?

Nejlépe chutná vítězství a tím nejhodnotnějším je asi slalom Evropského poháru v Jasné 2020. Celkově jsem obsadil v sezóně 2019/2020 druhé místo v Evropském poháru.

Jak jste se na letošní hry připravoval, vnímáte nějaký rozdíl oproti minulé paralympiádě?

Příprava běží prakticky stejně jako v minulých sezónách. Co přípravu trochu komplikuje, je covid. Docházelo k rušení závodů a také s trénováním to bylo složitější. S tím se však potýkají i ostatní.

Máte před samotným závodem nějaký rituál pro štěstí?

Ne, nemám. Ještě bych ho provedl špatně, a kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. :-)

Jak dlouho se ještě chcete vrcholovému lyžování věnovat?

Myslím, že vrcholového lyžování je už pro mě tak akorát. V posledních letech se tento sport ve všech směrech prakticky srovnal s lyžováním zdravých lyžařů. Nároky na čas, kondici i peníze jsou dnes takové, že zkrátka nebudu moci tomuto sportu obětovat tolik, abych byl schopný závodit na té nejvyšší úrovni.

Kromě lyžování se také věnujete profesionálně golfu, k tomuto sportu jste se dostal jak?

Ke golfu jsem se dostal právě přes lyžování, kdy mě přemluvil jeden z mých bývalých závodních parťáků. Jednou jsem si golf vyzkoušel a už mi to zůstalo.

Jak jinak trávíte svůj volný čas, když zrovna nelyžujete nebo nehrajete golf?

Na besedách VZPoura úrazům, kde s kolegy, kteří prošli podobnou úrazovou zkušeností, školákům ze základek i středních škol prožitkově i edukativně objasňujeme, co je těžké zranění a jak změní život, abychom je naočkovali čímsi jako psychickou prevencí. Také rád cestuji a rád se pověnuji i jiným sportům.

Co dalšího vás čeká ve sportovní sezoně 2022 a jaké máte plány do budoucna, ať už po stránce sportovní nebo pracovní a osobní?

Chci se naplno věnovat golfu, který byl doteď na druhém místě a samozřejmě věnovat více času rodině.