Dornova metoda aneb V jednoduchosti je krása

27. 11. 2023 15 minut Zdraví a prevence

Počátky Dornovy metody

Dieter Dorn (1938–2011) si při práci na rodinné pile přivodil ústřel beder poté, co zvedal těžkou kládu. Psal se rok 1973 a Dietrovi bylo pouhých 35 let. K lékaři tehdy nešel, ale kvůli nepohyblivosti se nakonec „nechal odvést“ k místnímu sedlákovi Josefu Müllerovi.

Müller Dieterovi pomohl a bolest odstranil tím, že zasunul obratle na správné místo. Pan Dorn byl velmi překvapený okamžitou úlevou a zeptal se Müllera, zda by se tuto metodu mohl také naučit. Ten mu odvětil: „Nemusíš se to učit, můžeš to dělat.“

Bohužel, k předávání znalostí od Josefa Müllera nedošlo, protože krátce po této návštěvě zemřel.

Dieter Dorn si na základě své zkušenosti a při zdravotních problémech svých blízkých uvědomil, že hodně obtíží souvisí s kosterním systémem. Jeho manželka v té době trpěla dlouholetými bolestmi hlavy a lékaři podle rentgenových snímků tehdy konstatovali, že dva příčné výběžky obratlů jsou příliš dlouhé a tlačí na nervy. Jediná možnost léčby, kterou navrhli, byla operace. Pan Dorn tedy nahmatal ony výběžky a jemně je prsty zasunul na správné místo, čímž zbavil svou manželku letité bolesti hlavy.

Následně Dorn pomohl svým sousedům s jejich zdravotními problémy a o jeho „napravování“ byl stále větší zájem. 

V roce 1985 Dietera Dorna oslovil Thomas Hansen, bývalý chirurg a ortoped v Brémách. Doktor Hansen slyšel od lidí ve městě: „Pokud máte něco se zády, musíte jít k Dieteru Dornovi, ale není to lékař.“ To ho tak překvapilo, že chtěl Dorna poznat osobně. Hansen i jeho žena měli problémy se zády a nechali si je od Dorna léčit. A právě doktor Hansen přišel s nápadem, že by Dieter měl pořádat semináře o své metodě a dostat ji více do povědomí lidí i do sousedních zemí.

To se podařilo a Dornova metoda, která samozřejmě dostala název po svém zakladateli, se těší velké oblibě po celém světě.

A jak vlastně ta „dornovka“ funguje?

Nejdůležitější je cit, palec a pohyb. Nebudu vám popisovat Dornovu metodu krok za krokem, to není cílem tohoto článku. Popíšu vám ji raději přes své vnímání. 

Pro správnou funkci těla musí být mimo jiné celý kosterní systém v pořádku. Tím mám na mysli, že všechny klouby a obratle mají být ve správné poloze. Pokud tomu tak není, pak dochází k disbalanci, útlakům a přetížení. Svaly, úpony a šlachy musí vynaložit velké úsilí, aby nesprávné nastavení kompenzovaly.

Dornovou metodou se klouby a obratle vracejí do správné polohy. Neděje se to však tak, že vám někdo jemně točí hlavou a pak vám ji s „křupnutím nahodí“ správně, jak jste to možná někteří zažili při problémech s krční oblastí.

Vše probíhá velmi jemně, v souladu s pohybem ošetřovaného a také s jeho dechem. 

Vezmeme to od podlahy

Správně postavený, staticky pevný dům musí mít dobré a pevné základy. Je jedno, že máte nádhernou střechu, když vaše základy jsou špatné. U člověka jsou pomyslnými základy jeho nohy.

Terapeut prvně zkontroluje délku končetin. Zdá se vám to divné a myslíte si, že kdybyste měli jednu končetinu jinak dlouhou, tak byste to přeci poznali? Chyba lávky. Na lektorském kurzu jsme měli úplně všichni jednu nohu kratší, třeba jen o pár milimetrů.  Nebyl tam nikdo, kdo by měl nohy stejně dlouhé.

Abychom tedy stáli na správné základně, je nutné srovnat nejdříve nohy. Rozdílná délka nohou je důsledkem povytažení kyčlí z kyčelního pouzdra. A víte, jaký je nejčastější zlozvyk, který toto vysunutí způsobuje? Ano, je to tolikrát omílané dávání nohy přes nohu. Moje dcera se vždy čertí, když ji upozorňuji na tento zlozvyk. Stále na ni volám: „Ani, noha!“ Ale co si budeme povídat, co řekne rodič, je jako plácnutí do větru. Matka s certifikací Dornovy metody je nic oproti kamarádce, která na prvním ošetření řekla dceři to stejné co já, ukázala jí stejný obrázek, stálo nás to 800 korun, ALE světe, div se. Dcera od té doby hlídá nejen svoje nohy, ale bohužel i ty moje. Takže když se teď zapomenu já, tak slyším: „Mami, nohy! Ty bys to přeci měla vědět nejlíp!“ Ano, nejsme stroje a i my, co na to máme „papíry“, jsme jen lidi a léty natrénovaný zlozvyk prostě občas zvítězí. Každopádně za mě to bylo nejlépe investovaných osm set korun.

Překládání nohy přes nohu rozlišujeme jako „na úzko“, to je ta dámská verze, kdy jsou kolena těsně přitisknutá k sobě a holeně se obtáčí skoro jako dva hadi. Druhá verze je „na široko“, to je ta mužská verze, kdy položené koleno je téměř vodorovné a vytváří s druhou nohou široký trojúhelník. Velmi dobře si toho můžete všimnout ve veřejné dopravě, kdy je někdy velmi obtížné přisednout si na vedlejší sedadlo k muži, který sedí právě „na široko“. Obě varianty jsou pro kyčelní kloub nevhodné.

Jakmile se tedy usadí kyčle do správné pozice, nohy se většinou okamžitě srovnají. Dále se postupuje přes kolena a kotníky, které se také usazují do správných pozic. Tím máme pomyslnou základnu vyrovnanou a může se jít na další patra domu/těla.

Pokračuje se na pánevní oblast, kde se vyrovnávají kyčelní lopaty a vybočená či vyrotovaná pánev a kostrč. Nyní se již zapojuje aktivně i ošetřovaný, dle instrukcí začne pohybovat končetinami a terapeut usazuje tlakem pánevní oblast do správné polohy.

Páteř je pro mě pomyslné druhé patro domu. Zde přichází na řadu tzv. dornovský palec, což je palec zapřený o dlaň. Je to z toho důvodu, že tlak je tímto nastavením omezený a bříško palce je měkké a poddajné. Ošetřovaný opět hýbe rukama dle instrukcí a prohloubí nádech a výdech. Vždy při výdechu se obratle uvedou zatlačením do původní polohy. Výborné je, když se terapeut dechově naladí na ošetřovaného, neboť jej svým dechem i může vést. Po „opravě“ páteře se v případě potřeby korigují i čelistní a ramenní klouby, loket, zápěstí a prsty.

Třešinka na dortu Dornovy metody

Na závěr se většinou provádí Breussova masáž, která je naprostou třešinkou na pomyslném dortu dornovského ošetření. Používá se při ní třezalkový olej, jehož vlastnosti ocení právě ploténky. Nejen že je regeneruje, vyživuje a jakoby „rozpíná“, ale také tlumí bolest. To jistě znají lidé, kteří tento olej někdy použili při bolavých zádech či lumbagu (ústřelu). Zajímavostí je, že květy třezalky se sbírají na sv. Jana, tedy 24. června, v tu dobu mají největší sílu. Třezalku poznáte bezpečně podle toho, že při rozemnutí květů v prstech se vám na nich objeví tmavě červené „krvavé“ stopy. Je to tím, že třezalka obsahuje hypericin. Výsledný olej má opravdu krvavou barvu, proto je někdy nazýván i Janova krev, podle sv. Jana Křtitele. Třezalkový olej je fotosenzitivní, tedy zvyšuje citlivost pokožky, a proto se po jeho aplikaci nesmí ošetřená kůže vystavit slunci, mohlo by dojít k jejímu zarudnutí a spálení.

Třezalkový neboli Janův olej

Třezalkový olej si můžete připravit sami doma. Na procházce v čistém prostředí si nasbírejte květy třezalky – musí být krásně pevně otevřené, zavadlé květy již nesbíráme.

Olej si doma připravuji takto: nechám květy 1–2 dny zavadnout, tím předejdu tomu, že by olej začal plesnivět. Druhý den vložím natrhané květy do vymyté sklenice, doplním BIO slunečnicovým olejem a postavím na slunné místo na parapet. Sklenici nechám na slunci minimálně tři týdny. Všechny květy musí být ponořené, aby nedošlo v průběhu macerace k plesnivění. Občas sklenici protřepu. Během týdne se začne červené barvivo uvolňovat do oleje a zlatavě žlutá tekutina se začne měnit na krvavě rudou. Po třech týdnech nebo i šesti olej sliji a uchovávám v temnu a chladu. Není třeba jej dávat do lednice. 

Pro nevěřící Tomáše

Samozřejmě vám na závěr mohu napsat celý seznam důvodů, proč byste měli Dornovu metodu vyzkoušet, ale neudělám to. Proč?  Protože není mým cílem vás přesvědčit o tom, že Dornova metoda je ta jediná správná či vás přivést na ošetření Dornovou metodou.

Je každého osobní věcí a rozhodnutím, jakou cestu zvolí ohledně péče o své tělo. Někdo zvolí pravidelnou preventivní péči, jiný si vybere jednorázové léky při akutní bolesti. Každý má svou cestu a ta se odvíjí dle mého především od vnímání svého těla.

Kdo má sebe a své tělo rád a chce mu dopřát to nejlepší, ten se o tělo průběžně stará, sportuje, zdravě jí a pečuje také o svou duši v rámci zklidnění a relaxace, ať už při práci na zahradě, malbě nebo procházkách se psem. Ano, ano, žijeme v hektické době a vyšetřit si každý den alespoň půl hodiny na procházku či cvičení je pro mnoho lidí problém. Ale ruku na srdce. Kolik času denně strávíte sledováním zpráv v telefonu, kontrolou Facebooku či chatováním s kamarády? Opravdu si nemůžete najít čas sami pro sebe, kdy budete venku, v přírodě, na procházce na čerstvém vzduchu? A to vůbec nezmiňuji, jak při činnostech s mobilem v ruce zatěžujete krční obratle, šíjové svaly i palec na ruce. Říká vám něco vdovský hrb nebo esemeskový krk? Ale o tom zas někdy jindy...

Jak jsem psala, cílem není přesvědčit vás, cílem je pouze podělit se o osobní zkušenost s Dornovou metodou. Na kurzu jsme byli ve věkovém rozmezí od přibližně 30 do 65 let. Po opravení délky nohou jsem cítila, že se mi chodí „nějak jinak“. Je to takový zvláštní „plavný“ pocit. Mozek se přizpůsobuje novému nastavení.

Nejvýraznější projevy nastaly po nápravě kostrče. Předtím jsme byli upozorněni, že se můžou projevit emoce, které máme uloženy hluboko v nevědomí. Někteří z nás měli kostrč vpáčenou či posunutou. Nejčastěji z různých pádů na zadek, třeba při bruslení na ledě, jak tomu bylo u mě. A ano, začaly se uvolňovat potlačené emoce. Objevovaly se občas slzy i slabé závratě. Tělo se začalo uvolňovat a zpracovávat bloky. Pláč byl očistný, vyvalil se jako gejzír, pročistil oči i duši a závratě přešly během pár minut. Byli jsme také upozorněni, že celé tělo se po dornovce „přeuspořádalo“ a můžou se objevit dočasně nevolnosti, zvracení, průjmy, častější močení, že se může spustit velká rýma i přesto, že člověk nebyl nachlazený.

Nebudu vás napínat. Celá škála reakcí se ve skupině převážně během večera a noci projevila. U někoho silněji, u někoho méně, u někoho vůbec. Druhý den však byli všichni v pořádku a připraveni pokračovat v kurzu. Sdílení osobních zážitků s reakcí na čištění organismu bylo jakýmsi bonusem navíc.

Toto je tedy moje osobní zkušenost a jsem za ni ráda. Byla jsem vždy nevěřící Tomáš a pokud jsem si danou věc nevyzkoušela osobně, tak jsem nevěřila. V posledních letech však vnímám, že ten nevěřící Tomáš ve mně se postupně rozplynul a já již nepochybuji nad žádnými přírodními či přirozenými procesy. Naposledy jsem dceři ošetřila plosku nohy reflexní masáží, a aniž bych jí cokoliv řekla, tak při doteku v oblasti, která souvisí se šíjovými svaly, se celá nahnula na stranu a hlásila mi, že cítí jakoby mravenčení od krku až po rameno. Tolik tedy k přirozeným procesům těla.

A co se přírodních věcí týká, moje rodina používá bylinkové čaje a sirupy, které si sama míchám a vyrábím, případně sáhneme po homeopatii. Při nachlazení či chřipce se vypotíme s horkým zázvorovým čajem bez citrónu, nasadíme jitrocelový nebo smrkový sirup a bylinnou směs podle druhu kašle. „Růžový či bílý“ prášek jsme vyměnili za tmavé sklenice s voňavými bylinkami a líně se táhnoucí sirupy. Každý má jinou cestu, tu, na kterou je připraven. Já ji mám nyní voňavou a barevnou.

Sdílení článku