Každý rok na podzim, kdy jsou dny krátké a svět se zdá o něco málo ponuřejší, přichází Dušičky. Den, kdy vzpomínáme na své milované, kteří už nejsou mezi námi..
Ačkoliv má tento svátek v naší kultuře své pevné místo již od dob Keltů, vím o něm jen to, že je slušné zajít na hřbitov zapálit svíčku. Ráda bych tedy sobě i vám přiblížila historii a zvyky nejen českých, smutných Dušiček, ale podíváme se i do několika dalších zemí, kde na rozdíl od nás v tuto dobu tančí a oslavují.
U nás se Dušičky slaví 2. listopadu. Ačkoliv se jedná o pohanský, původně keltský svátek, křesťanská tradice jej rychle přijala za svůj. Svátek Samhain byl pro Kelty začátkem nového roku a zároveň nocí, kdy se mohly duše zemřelých vracet zpátky domů. Lidé proto zapalovali ohně nebo nechávali v oknech lucerny z vyřezané řepy, aby zemřelí snadněji našli cestu. S nástupem křesťanství pak docházelo k různým obměnám ve zvycích a rituálech až do podoby, jakou známe dnes.
Tou bezpochyby nejvíce dodržovanou tradicí je návštěva hřbitova, kde svým blízkým zapálíme svíčku, případně ozdobíme hrob květinovou dekorací. Málokdo ale už ví, že to dříve býval jen jeden z mnoha zvyků. Tady jsou další:
- V domě se nechávaly zapálené svíce, aby duším usnadnily cestu domů.
- Pečlivě se uklízely ostré předměty, aby se duše neporanily.
- U oken nesměly být žádné nádoby, aby do nich duše nespadly.
- Domy se až do noci vytápěly, aby bylo duším teplo, a na stole bylo pro ně připravené jídlo.
Jakkoliv se nám dnes můžou zdát tyto zvyky zvláštní, ve srovnání s jinými státy se držíme ještě hodně „při zemi“.
Pokud někde oslavují smrt a posmrtný život opravdu ve velkém, je to v Mexiku. Tamní svátek Dia de Muertos (od roku 2003 zapsán na seznamu UNESCO) je proslulý svou barevností a bujarými průvody. Od 1. do 2. listopadu Mexičané zdobí oltáře ve svých domech květinami a fotkami zesnulých. Pořádají velkolepé průvody, do kterých se převlékají za kostry, aby se vysmáli smrti, tančí a zpívají. Navštěvují hřbitovy, kde doslova na náhrobních kamenech pořádají pikniky a hostiny. Věří totiž, že se v tyto dny mohou mrtví připojit k oslavám se živými.
Do českých domácností se povědomí o Dia de Muertos dostalo v roce 2017, kdy studio Pixar uvedlo do kin animovaný film Coco, ve kterém je celý svátek poutavě představen. Pokud byste chtěli, stejně jako moje děti, tento svátek prožít, stačí koupit sadu barev na obličej a nechat promluvit svou kreativitu.
Stejně jako v Mexiku, tak i v Číně patří návštěvy hřbitovů k tradici tamního svátku Qingming (4. nebo 5. dubna dle rovnodennosti). Kromě toho, že svým předkům nabízejí jídlo, je zvykem u hrobů pálit repliky domů, telefonů či peněz. Číňané totiž věří, že duše v posmrtném životě stále potřebují majetek, a tak jim ho touto cestou posílají. V některých oblastech je zvykem odhánět zlé duchy umístěním větví před vrata nebo vchodové dveře.
Mezi méně známé oslavy patří Obon – japonský svátek založený na buddhistické víře, že se duchové zemřelých vracejí navštívit své rodiny. Obon se slaví v závislosti na konkrétním regionu v době letních prázdnin, obvykle v srpnu. Během třídenních oslav se v chrámech a parcích tančí tradiční tanec Bon odori a po řekách se posílají papírové lucerny se svíčkami. Na závěr svátku Japonci zapalují obrovské ohně, které mají pomoci duším vrátit se zpět do záhrobí.
V Nepálu zase lidé věří, že sdílený smutek je poloviční. Proto je zvykem, že všechny rodiny, které v uplynulém roce přišly o někoho blízkého, vyšlou do tradičního průvodu Gai Jatra krávu nebo chlapce v převleku za krávu. Při průvodu, který se již od 17. století koná v srpnu nebo září, si pozůstalí uvědomí, že na svůj zármutek nejsou sami. Největší oslavy se tradičně konají v Káthmándú, kde se tamní obyvatelé během festivalu převlékají do pestrobarevných kostýmů krav, bohů a bohyň.
Ve svém výčtu určitě nemůžu zapomenout na svátek ze všech nejznámější – Halloween. Ačkoliv jej máme spojený především se Spojenými státy, jeho původ je v Irsku, Skotsku a Walesu, kde lidé věřili, že se 31. října otevírají hroby. Z Evropy se tato tradice během migrační vlny v 19. století rozšířila do všech anglosaských zemí, kde se v téměř nezměněné podobě připomíná dodnes. Nejoblíbenějším zvykem je bezpochyby „Trick or treat“, kdy děti v kostýmech obcházejí sousedství a koledují sladkosti. Nedílnou součástí oslav je také strašidelná výzdoba, která se objevuje čím dál častěji i v našich domácnostech. V každém obchodě seženeme plastové pavouky, netopýry, falešné pavučiny a také dýně všech tvarů a velikostí, abychom mohli vyrobit typické strašidelné dýně Jack-o’-lantern. A pokud vám nějaká ta dýně zbyde, mám pro vás recept na skvělé dýňové muffiny.
Dýňové muffiny
Suroviny:
- 350 g oloupané dýně Hokkaido
- 350 g hladké mouky
- 200 g cukru
- 100 g másla
- 3 vejce
- 2 lžíce kakaa
- 1 lžička mleté skořice
- 1 pomeranč
- 1 kypřicí prášek do pečiva
- 100 g mléčné čokolády
- 30 g dýňových semínek
Postup:
- Ušleháme cukr s máslem.
- Přidáme vejce.
- Zalijeme mlékem a šťávou z pomeranče.
- Postupně přidáváme směs suchých přísad (mouka, kakao, skořice, prášek do pečiva).
- Vmícháme najemno nastrouhanou dýni.
- Nakonec přidáme nahrubo nasekanou čokoládu a dýňová semínka.
- Pečeme ve formičkách na muffiny 20 minut na 170 °C.
Hotové muffiny můžeme potřít rozpuštěnou čokoládou a posypat dýňovými semínky nebo pomerančovou kůrou.
Petra Škarecká
Petra pracuje na nymburské pobočce VZP ČR, původně působila jako zdravotní sestra. Chová celoživotní lásku ke knihám a cestování. Ráda poznává nová místa i lidi, ale především je mámou dvou dcer, jimž věnuje maximum svého volného času. V průběhu let si našla zálibu v běhu, ačkoliv časy ani vzdálenost si nikdy neměří a běhá jen pro dobrý pocit. Neholduje vaření a kuchařky tak v její knihovně prostor nezabírají. Panicky se bojí žab a miluje Harryho Pottera.
Zaměření: Sport, zdravý životní styl, volný čas