Téma článku mě napadlo ve chvíli, kdy jsem sháněla jarní oblečení pro děti a procházela nákupním centrem plným lidí. Plakáty a cedule hlásající slevy 20–50 % a akce 1+1 zdarma svítily doslova z každého obchodu s módou či obuví. Cestou do dětského oddělení, které je vždy chytře až na konci obchodu, jsem tu a tam vzala do ruky tričko, svetr nebo kalhoty z přeplněného stojanu. Vzpomněla jsem si, jak mě jako dítě brali rodiče dvakrát ročně do nákupního centra čítajícího 20 obchodů, včetně potravin, drogerie a trafiky. Před začátkem školního roku a počátkem jara jsem si mohla vybrat jedny boty, dvoje kalhoty, dvě mikiny a pět triček –ideálně o číslo větší. Na zimu jednu zimní bundu a boty, na léto dvoje kraťasy a sandále. A to bylo vše. Pamatuju si, jak jsem velmi pečlivě vybírala, co si donesu k pokladně – vždyť to budu nosit minimálně rok.
Tričko za 129 korun jsem tak vrátila zpět na věšák a uvažovala, proč od mých pubertálních let o tolik vzrostlo množství a zároveň klesla kvalita běžně dostupného oblečení. Je pro mě běžné pečlivě sledovat kvalitu a původ potravin, které jím, stejně jako složení kosmetiky, kterou používám. Nevadí mi investovat do dražšího produktu, když vím, že prospěšný a trvanlivý. Přesto jsem se dlouho nezajímala o to, kde vzniklo oblečení, které denně nosím. A tak jsem se začala pídit po fungování módního průmyslu. Při hledání informací jsem velmi často narážela na pojmy fast fashion a slow fashion.
Pojďme se tedy podívat, co se pod nimi skrývá a jestli mohou existovat současně.
Fast fashion – odraz dnešní doby
Fast fashion neboli rychlá móda je celosvětově ustálený název pro masovou nadprodukci velmi levného textilu. Oděvní značky neustále přicházejí s novými módními trendy, aby zákazníky nalákaly k co nejčastějším nákupům. V minulosti vznikaly vždy čtyři kolekce ročně – podle ročních období. Jejich uvedení na trh bylo všemi očekávané, doprovázely jej módní přehlídky a focení do prestižních časopisů. Návrháři, designéři, švadleny, ti všichni pracovali dlouhé týdny. Dnes je to jen 15 dní. Tolik oděvní magnáti potřebují na design, výrobu a distribuci nové kolekce. A těch bývá až 50 ročně! Doslova každý týden najdeme v regálech obchodů nové zboží, které právě „frčí“. Při takové rychlosti není čas na zkoumání kvality každého kusu, a tak se nám, zákazníkům, stává, že má tričko po druhém vyprání přetočené nebo vypárané švy. Na první pohled je skvělé, že máme takřka neomezené možnosti výběru – plavky v lednu, svetr v červenci. Je ale v pořádku, že tričko vyrobené na druhé straně planety koupíme levněji než dvě kila jablek? Co je na posedlosti módními trendy nejvíc znepokojující?
- Nevyhovující proces výroby. Obří továrny v zemích třetího světa (Indie, Bangladéš atp.), kde se vyrábí až 80 % fast fashion, zaměstnávají dělníky všech věkových kategorií včetně dětí. Jejich plat ani zdaleka nedosahuje minimální mzdy a o bezpečnostních pomůckách či přiměřené pracovní době si mohou nechat jen zdát.
- Ekologický dopad. Se zvýšenou produkcí oblečení se přirozeně zvyšuje poptávka po materiálech. Dochází tedy ke kácení pralesů, které nahrazují pole s bavlnou. Oděvní průmysl je také velmi žíznivý – na výrobu bavlněného trička (vypěstování bavlny, zpracování látky, barvení) je potřeba 2 700 litrů vody, na džíny 7 600 litrů – to je při celosvětově se tenčící zásobě vody velký problém. Nemluvě o emisích produkovaných při přepravě do obchodů.
- Likvidace. Ačkoliv si každý člověk na planetě zakoupí průměrně 64 kusů oblečení ročně, až 30 % výrobků se neprodá. Dle statistik tak vznikne až 92 milionů tun odpadu každý rok. Vzhledem k tomu, že je většina tohoto oblečení vyrobena ze směsi bavlny a polyesteru, případně dalších syntetických vláken, rozklad může trvat až 200 let. Dalším způsobem likvidace je spalování, které však uvolňuje do ovzduší toxické látky.
Nechci, aby byl můj článek pouze negativní, a tak se teď podíváme na protiklad rychlé módy. Pokud se ovšem budete chtít do problematiky fast fashion pustit hlouběji, doporučuji dokumentární film The True Cost (2015) nebo knihu Rudolfa Havlíka Horkou jehlou (2021, Motto).
Slow fashion – co jsme znali, ale časem zapomněli
Poprvé použila termín slow fashion v roce 2008 odbornice na módu a udržitelnost Kate Fletcher jako protipól masové nadprodukce oděvních magnátů. Jedná se o promyšlené nakupování kvalitního oblečení, které nám při správné péči bude sloužit dlouhodobě. Široká veřejnost a média se problematikou módního průmyslu začala více zaobírat v roce 2013, kdy se v bangladéšské metropoli Dhace zřítila textilní továrna. Při této tragédii zemřelo 1 100 dělníků. Informace o tragédii obletěla svět a my mohli vidět, v jakých podmínkách se vyrábí oblečení i těch nejznámějších firem. Od té doby má hnutí slow fashion čím dál více zastánců. Vznikla celá řada malých oděvních značek, které reagují na zvýšenou poptávku po oblečení z kvalitního materiálu, které vyrábějí lidé, jež dostávají za svou práci adekvátně zaplaceno. Stačí se zajít podívat na designový trh ve vašem okolí a budete nadšení z rozmanitosti a širokého výběru hezkého oblečení. Na podobné akci jsem např. objevila českou rodinnou firmu, kde báječné ženy tvoří krásné a s láskou šité kousky – šaty, košile, svetry. K nákupu tak kromě úsměvu dostanete ještě jako bonus kompletní informace o vybraném zboží, od procesu barvení až po původ perleťového knoflíčku.
Lokální znamená drahé. Opravdu?
Častým argumentem pro nákup levného textilu je právě jeho nízká cena. Zkusme se na to ale podívat z dlouhodobého hlediska. Stačí použít výpočet CPW (cost per wear) neboli zjistit cenu za jedno nošení. Jako příklad uvedu nesmrtelnou klasiku – bílou košili (na fotce). Pořizovací cena byla 1 950 Kč. Košili mám rok a nosím ji průměrně 5x měsíčně. To máme 60 nošení. CPW se tedy vypočítá 1950 : 60 = 32,50 Kč. Košile je velmi kvalitní a budu ji nosit minimálně ještě pět let. To je za šest let 360 nošení. Hodnota CPW tedy klesla na 5,41 Kč. Nebo další příklad: kožená designová kabelka (na fotce) je pořízena v lednu 2021 za 4 590 Kč. Vynesena cca 825krát. CPW je 5,40 Kč a každým dnem klesá. Naproti tomu máme tričko, které si dcera koupila kvůli hezkému obrázku. Stálo 119 Kč. Po třetím vyprání zešedlo, obrázek se oloupal a vyhodili jsme ho. Měla ho 2x na sobě. Hodnota CPW tedy bude 119 : 2 = 59,50 Kč.
Vším, co jsem uvedla výše, se dostávám k základní problému: slow fashion není drahá, to fast fashion je moc levná. Už jen pořizovací cena kvalitního materiálu je úplně jinde než cena za látky nízké jakosti používané v továrnách. A odměna za um a práci? Jaká je vaše hodinová mzda? A proč by švadlena, která vám ušila šaty, měla vydělávat méně?
Jak být trochu víc slow
Rozhodně není potřeba teď okamžitě vyházet všechno, co má visačku Made in India. Nicméně pro nový začátek je prima udělat si pořádek v šatníku. Co nemám rok na sobě, nemá v mé skříni místo.
Pokud nám tříděním projde dostatek oblečení, už dál nic dělat nemusíme.
Pokud přece jen zjistíme, že nám pár kousků chybí, půjdeme nakupovat. Zkusíme se ale tentokrát zaměřit na lokální tvůrce nebo značky, které opravdu podporují slow módu, např. butiky.
Máme seznam a držíme se ho.
Oblečení si pořádně vyzkoušíme. Ne nadarmo jsou v kabinkách stoličky. Sedněte si, projděte se. Klidně se po obědě do obchodu vraťte na druhou zkoušku.
Máme vybranou věc k čemu nosit? Určitě je lákavé koupit si oranžovou košili s tyrkysovou mašlí, ale máme k ní kalhoty? Hodí se nám k vlasům, botám, kabelce?
A když už si nějaký kousek pořídíme, co nejlépe o něj pečujme. Pereme podle etikety a nebereme si bílou košili, když obědváme boloňské špagety.
Další variantou je samozřejmě nákup v second handech nebo si můžeme s kamarádkami zorganizovat soukromý trh a oblečení si vyměnit. Osobně mám ráda i naši místní akci VEM-BER, kde nákupem věcí z druhé ruky ještě přispěji na dobrou věc.
Slow nebo fast, hlavně s rozumem
Náhledem do výroby a distribuce zboží, které denně nosíme, už moje nákupy nebudou stejné jako dřív. Nemůžu tvrdit, že si veškeré oblečení pořídím od místní švadleny, ani že se nikdy nepotěším barevným výstřelkem do mého jinak umírněného šatníku. A určitě se zamyslím nad tím, kde nakupuji a jestli tu další bílou košili opravdu potřebuji.
Celosvětově eliminujeme plasty, zakazujeme brčka, používáme vlastní kelímky na kávu místo jednorázových. Proč tedy nezkusit chovat se více zodpovědně i při výběru svého oblečení?
Petra Škarecká
Petra pracuje na nymburské pobočce VZP ČR, původně působila jako zdravotní sestra. Chová celoživotní lásku ke knihám a cestování. Ráda poznává nová místa i lidi, ale především je mámou dvou dcer, jimž věnuje maximum svého volného času. V průběhu let si našla zálibu v běhu, ačkoliv časy ani vzdálenost si nikdy neměří a běhá jen pro dobrý pocit. Neholduje vaření a kuchařky tak v její knihovně prostor nezabírají. Panicky se bojí žab a miluje Harryho Pottera.
Zaměření: Sport, zdravý životní styl, volný čas