Zní to téměř jako pohádkový příběh – žila byla v malém městě DeMotte v americké Indianě žena, která se jmenovala Gaye Andersonová. Nebylo na ní patrně nic extra výjimečného až na jednu velmi nepraktickou stránku povahy: trpěla zapomnětlivostí. Každý rok opomněla narozeniny své dcery i výročí vlastní svatby. Dnes bychom řekli, že „na to prostě neměla buňky“. Nicméně si s tímto nedostatkem dokázala osobitě poradit.
Vždy 2. července oslavila vše naráz a dohromady. Nápad Gaye Andersonové měl úspěch a rozšířil se do světa. V tento den se proto i my můžeme připojit k neoficiálnímu svátku, kterým je Mezinárodní den proti zapomínání (I Forgot Day). Je to vlastně taková amnestie pro všechny opomenuté záležitosti v našich životech.
Zábavný svátek má ale i další rozměr – přitahuje pozornost k důležitému tématu, kterým je naše paměť.
Co je paměť
Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech.
Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti.
Většina lidí si pamatuje: 10 % z toho, co čtou, 20 % z toho, co slyší, 30 % z toho, co vidí, 50 % z toho, co slyší a vidí, 70 % z toho, co řeknou, a 90 % z toho, co dělají.
Zkusme si malý test:
- Vzpomenete si na hlavní město Zimbabwe?
- Co jste měl/a včera k obědu?
- Kdo byl posledním československým prezidentem?
- Vybavíte si vůni v babiččině bytě?
- Co měly na sobě vaše děti, když šly ráno do školy?
U kterých otázek jste narazil/a? Je pozoruhodné, že zatímco jako školou povinní jsme schopni zapamatovat si africká hlavní města téměř bez obtíží, v dospělosti máme problém vzpomenout si na včerejší aktivity. Důvodem je „tlačenice v mozku“, kdy jedny informace přebíjejí jiné a řadí se podle důležitosti a zejména potřeby.
Platí rčení „opakování je matka moudrosti“, protože neuronové (nervové) spoje, které stojí za tím, co si pamatujeme, hezky fungují, když mozek procvičujeme. Pokud trénink paměti zanedbáváme, tak zanikají. V dospělosti si také pamatujeme informace z odlišných důvodů; zatímco v dětství zapojujeme více mechanickou paměť, ve zralejším věku si ukládáme informace do paměti spíše z logických důvodů. Pokud si tedy nevybavíte své včerejší obědové menu, netrapte se tím, asi to nebylo důležité.
Zapomínat je lidské
Zapomínání je velmi přirozenou součástí celého paměťového procesu, nikdo si např. nechce stále dokola vybavovat svoje trapasy nebo průšvihy. Neblaze se však naše paměť mění stárnutím či nervovými nemocemi. Schopnost ukládat informace mohou ovlivnit také nehody, při kterých došlo k poškození mozku (amnézie). Obecně platí, že by zapomínání nemělo zásadně narušovat každodenní život člověka. V takových případech je třeba navštívit odborníka, který se bude zabývat důvody, proč k náhlému zapomínání dochází.
Extrémní případy
V souvislosti s pamětí jsou známé případy, které fascinují. Může jít například o tzv. Korsakův syndrom, jenž se projevuje ztrátou dlouhodobé paměti. Trpí jím zejména těžcí alkoholici a mezi projevy syndromu řadíme neschopnost vnímat nové informace a také zapomínat starší znalosti a fakta. Následné mezery v paměti si postižený vyplňuje vlastními fabulacemi.
Jeden z nejdůležitějších případů ztráty dlouhodobé paměti, který měli vědci možnost detailně studovat, představuje příběh Henryho Gustava Molaisona (1926-2008). Američan trpěl od dětství epilepsií, a to její velmi vážnou formou. Ve 27 letech proto podstoupil operaci, která nemoc dokázala upravit, ale zásah do obou spánkových laloků naprosto proměnil Molaisonovu paměť. Nebyl schopen si ukládat žádné nové informace, i když se dokázal naučit různým manuálním dovednostem.
Na druhou stranu existují mezi námi lidé, kteří nezapomínají. Nejznámější je Američanka Jill Priceová (1965), která si pamatuje vše, tedy den po dni, od úterý 5. února 1980. Diagnózu hypertymézie získala jako úplně první člověk a o svém životě s neobvyklým „darem“ napsala knihu The Woman Who Can't Forget (Žena, která nemůže zapomínat).
Jak podpořit skvělou paměť
Na základě odborných studií existuje několik doporučení, které vedou ke svěží mysli a paměti. Úhrnem můžeme říci, že zásadní je zůstat zvídavým a mít zdravý životní styl.
- Spánek – alespoň 7 hodin denně, spánek podporuje ukládání neuronových spojů
- Vyhýbat se stresu – stresové situace narušují neuronové spoje
- Cvičení – prokrvení těla a mozku napomáhá udržet mysl i paměť svěží
- Strava – vyvážené stravování podporuje harmonii v lidském těle, oddaluje onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby
- Trénink – cvičte svou mysl hrami, učte se novým dovednostem, nenechte mozek zahálet
Věk je jen číslo
Trénujte, trénujte, trénujte a pamatujte si, že věk je pouze číslo. Jak dokazují nové poznatky o činnosti mozku: lidé jsou schopni vytvářet nové nervové spoje v průběhu celého života. Tedy i když si už nevybavíme africké Harare (hlavní město Zimbabwe), pořád se můžeme naučit spoustu nových věcí a udržet si velmi kvalitní paměť.
Více o procesu stárnutí si přečtěte v příspěvku Hany Machové.