V úvodu chci říct, že nejsem žádný pijan, ačkoliv jsem měla divočejší mládí. Tak nepij, když to neumíš, říkala mi mamka, když jsem s bolehlavem ležela v posteli. Myslím, že s věkem přišlo prozření a jsem rozumnější. Alkohol si dám, ale mladické eskapády mě už míjejí.
Vloni jsem se rozhodla, že budu držet Suchej únor. Určitě to znáte – celý únor bez kapky alkoholu. Prozřetelně únor, nejkratší měsíc v roce. Vždyť na tom nic není, říkala jsem si. Těch pár příležitostí, co mám, to vydržím. Partner mi řekl, že ho bude držet taky. Četla jsem, že Suchej únor drží zhruba 10 % dospělých Čechů, nicméně ne všichni vydrží nepít.
Když jsme začátkem února s kamarádkou plánovaly dovolenou na léto, zašly jsme si na večeři. Objednala jsem si vodu. Proč piješ vodu? zeptala se a pak se smála, že si tu decku vína kvůli Suchýmu únoru vzít nenechá. No nic, k italské večeři by se rozhodně hodilo italské víno, já si dala neperlivou vodu.
Následovala těžší zkouška. Fotbalové utkání (můj koníček, nevynechám ani jeden zápas svého oblíbeného klubu). Před zápasem jsme zašli s partou do pivnice nedaleko stadionu. Co si dáte? zeptal se výčepní… Nealko, říkám. No tak to ne, to tady nečepujeme. Dejte si alespoň tady naše slabý pivo, bylo mi řečeno. Byla jsem neoblomná a nechala jsem si přinést ochucené nealkoholické pivo. Můj partner podlehl a to slabší pivo si dal. Osazenstvo stolu se hned začalo pídit, jestli nejsem těhotná nebo proč nepiju, co se děje. Vysvětlení, že držím Suchej únor, se sešlo s menším nepochopením, možná i s výsměchem. Ale co už. Polovina měsíce je už za mnou, nepovolím.
Když jsem jela na víkend k našim, táta si chtěl otevřít víno. Řekla jsem mu, že to nepůjde, protože držím Suchej únor. No tak to je škoda, nemám si to s kým otevřít, podotknul smutně táta. Mamce totiž víno moc nechutná. A na babiččiny 91. narozeniny jsem si také přiťukla na její zdraví jen limčou.
Ke konci února jsem navštívila kamarádku. Otevřeme si víno? Říkám, že ne, že držím Suchej únor a že mě čeká už jen pár dní do konce. Tak si dej, já to nikomu neřeknu, tak jako by se nic nestalo… přemlouvala mě kamarádka s úsměvem.
Vydržela jsem.
Samozřejmě že hned 1. března jsem nešla uhasit žízeň vychlazenou dvanáctkou, ale abstinentkou jsem se také nestala. Víno nebo pivo si občas dám s chutí, ale s mírou, samozřejmě.
Jestli mi to něco dalo? Díky Suchýmu únoru má člověk zjistit, jak moc ho alkohol ovládá. Já myslím, že jsem v tomhle v pohodě. Spíš mi vadilo, že se lidé pozastavovali nad tím, že nechci pít alkohol. No a co? Je spousta lidí, co nepijí, a nejen kvůli Suchýmu únoru, ale prostě proto, že nechtějí, nedělá jim to dobře a chtějí mít čistou hlavu.
My Češi máme k alkoholu pozitivní vztah, patří ke všeobecnému veselí. Je to prostředek, který spolehlivě dostane mnoho lidí do nálady. V jednom článku psali, že Česko pije první ligu, neboť patří do první desítky zemí s nejvyšší spotřebou alkoholu. Inu, představit si nějakou obecní, rodinnou či jinou společenskou událost bez láhve vína, piva nebo destilátu lze dost těžko. A kdo nepije, tak vybočuje z řady a musí čelit smršti otázek.
Měli bychom tolerovat toho, kdo pít nechce a nic mu nenutit. Bavit se přeci dá i bez alkoholu. (Navíc je pak legrace sledovat ty, co se nežinýrují.) A kdo má alkohol rád, tak s mírou. Rána s čistou hlavou a srovnaným žaludkem jsou k nezaplacení!
A kdo se chce zapojit letos, tak pozor – je přestupný rok, a tak má únor 29 dní.
Jana Sixtová
Jana pracuje na ústředí VZP ČR v Praze v tiskovém oddělení. Říká o sobě, že je nadšenou sportovkyní, která ovšem někdy těžce hledá motivaci. Vyzkoušela celou řadu sportů a sportovních stylů, pravidelně chodí na kruhový trénink a HIIT (intenzivní intervalový trénink). Fandí cvičení s vlastní vahou a chůzi. Když jí to čas dovolí, vyráží na dlouhé turistické pochody. V létě jezdí na kole nebo in-line bruslích a také ráda běhá.
Zaměření: Sport, turistika