Ta nemoc – příčiny, léčba a naděje

Moje máma má specifický vztah k nemocem a nemocnicím. V zásadě je zlehčuje a z principu se vyhýbá všemu spojenému s jiným stavem, než je zdraví. Jen k jednomu onemocnění má nekonečný respekt. A to takový, že jej ani nevyslovuje. Vždy jen řekne: on/ona má TU nemoc... Jako by se pouhým vyřčením bylo možné okamžitě nakazit. Ve všech případech víme, o co jde. V neděli 4. února si připomeneme Světový den boje proti TÉ nemoci, tedy rakovině. Čeho se vlastně tak moc obáváme?

Co už víme

Občas se může zdát, že rakovina je tady s námi jen několik posledních desítek let. Podle textů, které jsem si na toto téma prostudovala, je tomu skutečně tak. Moderní doba, průmyslová revoluce a život spojený s větším pohodlím i požitky mohutně napomohly nárůstu onemocnění. Při zkoumání například egyptských mumií se na rakovinový nádor přišlo pouze v jediném případě, což přivedlo univerzitní vědce Rosalii Davidovou a Michaela Zimmermanna v roce 2010 k závěru:

„Rakovina jistě existovala ve starověku (…), ale vzácnost této diagnózy v desítkách tisíc kosterních pozůstatků a tisících mumií, které byly zkoumány, podporuje náš názor, že většina rakovin v naší moderní populaci je způsobena lidskými faktory.“ www.nature.com

Dochované lékařské svitky se rakovině skutečně příliš nevěnují, spíš se tedy jeví, že pro dávné Egypťany to bylo onemocnění vzácné. Ovšem staří Řekové již údajně uměli rozlišovat zhoubný a nezhoubný nádor. Řecký lékař Hippokratés zmiňuje rakovinu jako karcinóma kolem roku 400 př. n. l. Podle jeho popisu nádor připomíná „dlouhé výběžky (podobné račím nohám) vybíhající do zdravých tkání“. Ze slova karkinos (v překladu rak) jsou pak odvozeny názvy v mnoha jazycích, včetně českého pojmenování rakovina. Ve starověku se vysvětlovaly příčiny onemocnění nerovnováhou tělesných tekutin. Tento názor zastával například další z řeckých lékařů Galén (2. stol. n. l.), jenž poprvé použil pojem onkos. Tekutina se podle jeho pozorování v postižené části těla hromadila a způsobovala otok neboli řecky onkos. Z tohoto termínu se následně vyvinulo pojmenování lékařského oboru onkologie.

Skutečnou podstatu rakovinného buněčného bujení vědci začali odhalovat až v 19. století. Německý lékař Rudolf Virchow (1821–1902) představil myšlenku, že všechny rakovinné buňky vznikají z již existujících buněk (výrok Omnis cellula e cellula), což byl klíčový krok pro chápání buněčného dělení a principu metastáz.

Ve 20. století došlo k významnému pokroku v diagnostice a léčbě rakoviny. Napomohly tomu zejména výzkumy v oblasti radioterapie, chemoterapie a chirurgie. Konkrétní spouštěč nemoci přesto zůstává neznámý.

Hledání příčin

Náhledem do historie jsme získali určité povědomí o tom, o jaké onemocnění vlastně jde. Za každým typem rakoviny stojí nezvyklý růst buněk, který se může objevit v jakémkoli orgánu či tkáni. Rakovinné buňky se rozšiřují do svého okolí a pronikají do dalších částí těla (již zmíněné metastáze). Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je nemoc dokonce na druhém místě mezi nejčastějšími příčinami úmrtí na světě (2018).

Rakovinu způsobuje s nejvyšší pravděpodobností hned několik faktorů. Právě jejich komplexu se v současnosti snaží vědci porozumět, protože tam se ukrývá klíč k úspěšné léčbě. Mocný rozmach rakoviny skutečně nastal v souvislosti s moderním způsobem života. Můžeme říct, že svůj podíl mají:

1. Vnější vlivy: látky obsažené v tabáku, znečištění ovzduší nebo UV záření mohou způsobit poškození DNA a přispět k rozvoji rakoviny. Prevence spočívá v omezení působení těchto látek na organismus.
2. Genetické změny: některé z mutací mohou aktivovat onkogeny, což jsou geny podporující růst buněk, zatímco jiné mohou tlumit geny, které normálně chrání před nekontrolovaným buněčným růstem
3. Imunita: obranyschopnost těla by měla zasáhnout při jakémkoliv oslabení organismu, proto je třeba imunitu podporovat

Aktuálně se výzkum rakoviny zaměřuje právě na posledně jmenovanou imunoterapii. Názorný příklad, proč tomu tak je, uvedl před několika lety italský onkolog Ivano Hammarberg Ferri na semináři v České republice: „Dva nádory prsu téhož typu i stupně, s totožnou genetikou, histologií, buněčnými receptory, přičemž jeden se podaří vyléčit a druhý ne. Příčinu hledejme v imunitním systému a jeho aktuálním stavu, v povaze a rozsahu zánětu, jenž nádor doprovází, v míře oxidativního stresu, v intoxikaci extracelulární matrix (tj. mezibuněčný materiál).“ www.vzp.cz

Vybudujme si zdravý štít

Vědci a lékaři neúnavně zkoumají, co stojí za rakovinným bujením a testují postupy, jak organismus co nejlépe ochránit. Pokouší se cílit na to, aby bílé krvinky nevypínaly svou obranyschopnost, případně se soustředí na úpravy tzv. T-buněk, které chtějí motivovat k vyhledávání a ničení rakovinných buněk (CAR-T buněčná terapie). Další metodou je umělé zvyšování imunity například vhodnou vakcinací. Než se ovšem věda dobere prověřených závěrů, je důležité odbourat rizika a rizikové chování.

Vynikající souhrn na téma, jak nejít rakovině naproti napsala doktorka Hana Machová v článku z ledna 2023. Dočtete se v něm o všech podstatných okolnostech, kterým je třeba se raději vyhnout a které aktivity a návyky naopak velmi podporovat. Sama jsem si je shrnula takto:

Zdravě jez – konzumace ovoce, zeleniny a celozrnných potravin může snížit riziko některých typů rakoviny (Výživové faktory se podílí asi 35 % na celkové úmrtnosti způsobené nádory.)
Hýbej se – pravidelná fyzická aktivita snižuje riziko vzniku rakoviny. Doporučuje se minimálně 150 minut mírně intenzivní aktivity týdně.
Nepij a nekuř – kouření a nadměrná konzumace alkoholu jsou spojeny s vyšším rizikem rakoviny
Vyhýbej se infekcím – ochrana před infekcemi jako jsou HPV a hepatitida B a C může snížit riziko některých karcinomů

Závěr je asi jednoznačný: pokud do svého života dokážeme vpravit zdravé návyky a sport, budeme vždy vědět, že jsme pro sebe udělali to nejlepší. Posílením imunity se můžeme uchránit i od závažných zdravotních potíží. A do třetice – nemoc, která je odhalená včas, může být lépe léčitelná a 100% vyléčitelná méně invazivními metodami.

VZP se do souboje s onkologickými onemocněními pouští prostřednictvím rozsáhlých programů na podporu prevence, ale také například spoluprací s organizací Veronica. Možnosti, jak se chránit či významně snížit možnost rozvinutí onkologického onemocnění, najdete v následujících odkazech:

Autorem článku je Martina Adamcová, redaktorka a korektorka VZP ČR