Azurové nebe, manšestr a čerstvě napadaný sníh na prázdné sjezdovce, ale také sněhová vánice, mlha, teploty hluboko pod bodem mrazu, na jaře klidně i déšť a povrch sjezdovky, který by se spíš hodil na vodní lyžování. To vše je „kancelář“ lyžařského instruktora.
Jmenuji se Lucie Veselá a k práci lyžařského instruktora mě přivedla nejen láska k horám a lyžování, kterou mi celý život předával můj táta. Přispěla k tomu i velká shoda náhod: rodinná známá z časových důvodů odmítla nabídku majitelky lyžařské školy, a práci jsem si nakonec šla vyzkoušet já. A tak se studentka vysoké školy v Praze stala lyžařskou instruktorkou v Alpách.
Pro kariéru instruktora lyžování v Česku nebo v některém z alpských (i jiných světových) středisek potřebujete absolvovat kurz a získat licenci. V Čechách je možnost absolvovat tento kurz u APUL (Asociace profesionálních učitelů lyžování a lyžařských škol) nebo lze projít školením akreditovaným ministerstvem školství. Kurzy obou institucí mají praktickou a metodickou část. Licenci si můžete udělat i v cizí zemi, například v Rakousku. Je třeba nicméně vzít v úvahu, že každá spolková země má vlastní podmínky pro její udílení. Pokud kurzem úspěšně projdete, stanete se oficiálně lyžařským instruktorem a vaše horské dobrodružství může začít.
V evropských střediscích začíná sezóna v polovině prosince a končí většinou na Velikonoce. Instruktor lyžování tedy musí oželet svátky s rodinou a válení u televizních pohádek. Štědrý den bývá standardním pracovním dnem stejně jako Silvestr nebo Nový rok.
A jak vlastně vypadá pracovní den lyžařského instruktora? Přenesme se do lyžařské školy v Radstadtu, malém středisku v rakouském lyžařském regionu Ski Amadé, které se nachází asi hodinu jízdy od Salzburgu. Právě tam už několik sezón předávám své zkušenosti všem kategoriím lyžařů.
Sraz týmu v kanceláři bývá mezi osmou a půl devátou ráno, pokud ovšem přes noc nenapadne půl metru sněhu. Celá parta jdeme nejdříve připravit plac pro nejmenší, kterému říkáme Kinderland. Děti tady s lyžováním začínají, většinou jsou ve věku 3–6 let a na lyžích stojí poprvé. V oploceném areálu se nachází pojízdný pás, který malým lyžařům nahrazuje vlek, dětské figuríny, kužely, lana a další pomůcky pro výuku. Nedílnou součástí je také kolotoč, který je pro děti odměnou na konci lyžařského dne nebo rozptýlením, když přijde únava a stesk po rodičích.
Pod hlavní kabinovou lanovkou pak stavíme pár slalomových tyčí, které projíždějí starší děti a majitel lyžařské školy nebo šéfinstruktor je podle dovedností rozřazuje do skupin. V této skupině většinou setrvávají celý týden nebo se při rychlejším progresu posouvají do skupin vyšších.
Pokud napadne přes noc hodně nového sněhu, čeká nás instruktory pořádné ranní kardio a obě tato stanoviště musíme dětem „urolbovat“ – pod tím si představte cupitání party dospělých vedle sebe, kterým udusáme čerstvě napadaný prašan, aby se v něm malí klienti během výuky neztratili. Když napadne prašanu pouze pár centimetrů, většina instruktorů pak chytne tzv. první lano a užívá si jeden z mnoha benefitů práce na horách, a to že jsou první na sjezdovce.
Následuje meeting s majitelem lyžařské školy nebo šéfinstruktorem, kde se každý dozví, koho a co ten den bude učit: můžete být u prvních pluhů a obloučků těch nejmenších v Kinderlandu, při první jízdě na pomě a na malém kopci s těmi zdatnějšími, učit můžete také skupinu dětí na velkém kopci, těch bývá většinou pět až deset. K náplni práce patří i soukromé lekce. Ty si častěji objednávají dospělí, ať už začátečníci nebo zkušenější lyžaři, kteří si chtějí pouze zlepšit techniku nebo upozornit na chyby v postoji. Můžete se však také setkat s lidmi, kteří jsou po úraze nebo mají strach vyjet sami na svah. To jsou pro mě nejtěžší, ale na konci také ti nejvděčnější klienti.
V půl desáté se instruktoři dostaví na svůj meeting point s klienty a v 10:00 začíná výuka. Ta trvá obvykle dvě hodiny a navazuje na ni obědová pauza. V naší lyžařské škole má 1,5 hodiny a můžete ji strávit buď individuálním volnem nebo se skupinkou dětí na obědě (někteří rodiče zamluví dětem kurz i s obědem), případně hodinovou lekcí přes poledne. Tak nejčastěji trávíme poledne v hlavní sezóně, tj. mezi vánočními svátky a v únoru, kdy mají děti nejen v Čechách školní prázdniny. Ještě existuje ranní hodina pro fajnšmekry s názvem „Early bird“, tedy lekce trvající hodinu a půl od půl deváté do desíti. Čistá pracovní doba instruktora na lyžích tedy může být maximálně sedm hodin.
Po obědové pauze startuje ve 13.30 odpolední blok výuky, který má opět dvě hodiny. Poté se s klienty rozloučíme, děti předáme rodičům a čeká nás úklid Kinderlandu, zapsání odučených hodin do evidence v kanceláři a odjezd domů. Případně samozřejmě nějaké to pivo nebo Skiwasser v Apres Ski baru, kde utužujeme kolektiv a partu s kolegy. Ti pocházejí – pokud učíte jako já v zahraničí – obvykle ze všech možných zemí Evropy. Majitelé lyžařských škol se totiž snaží pokrýt co nejširší škálu jazyků, protože je jasné, že pro pochopení některých cviků, ale i běžnou komunikaci jsou hovory v mateřském jazyce nejjednodušší. Jednou týdně se pro děti také konají závody, které pak odpoledne vyvrcholí předáním medailí a diplomů.
Takhle tedy obvykle vypadá den lyžařského instruktora pod rakouským Dachsteinem, jedním z mnoha ledovcových masivů Alp. Ať už učíte denně čtyři hodiny nebo maximální počet sedm, je to určitě velmi fyzicky, ale i psychicky náročné. Jako u každé práce s lidmi platí i tady co kus to originál a během zimní sezóny potkáte celou řadu charakterů. Můžete mít partičku skvělých, veselých a do lyžování zapálených dětí, kterou není třeba nijak motivovat. Můžete mít deset uplakaných dětí ve věku tří let v Kinderlandu, u kterých nezabere ani pytlík Haribo bonbonů (ty se používají jako odměna a často i motivace). Výjimkou není ani to, že si vás zaplatí rodina – máma, táta a děti, kteří jsou naprostí začátečníci, a vy jste ti, kdo je mají dovést k prvním lyžařským obloukům.
Stejně jako je různorodá klientela, se kterou se během zimy potkáte, je různorodá i metodika a styl výuky. Lyžování je velice dynamický sport, který se zejména díky vybavení za poslední roky neskutečně posunul kupředu. Někdo například u dětí nedá dopustit na pluh a bezpečné zastavení, jiný instruktor zase jde cestou učení bez pluhu. Každý instruktor má svou specifickou podobu vedení lekce, oblíbené cviky pro zlepšení techniky i styl komunikace s klienty. Osobně zastávám názor, že je potřeba si vždy na začátku ujasnit, co klient očekává a tomu lekci přizpůsobit. Někteří chtějí pouze popsat cvik, který poté na svahu provádí, jiný klient s vámi bude debatovat a zajímat se o to, proč má dělat zrovna tento cvik. Výsledek všech hodin s instruktorem by však dle mého názoru měl být vždycky stejný: dobrý pocit z užité a bezpečné jízdy na svahu. Nezáleží na tom, jak rychle svah sjedete, jestli byl každý oblouk carvingový a vy jste u toho vypadali jako Ester Ledecká nebo Kryštof Krýzl.
Jako v každé práci zažijete při výuce veselé i krušné chvíle. Může se vám stát, že klient upadne a přivodí si nějaký úraz. S tím se pojí i nutná dávka obezřetnosti a předvídání reakcí ostatních lyžařů a snowboardistů na svahu. Pro případy úrazů absolvuje každý instruktor kurz první pomoci, vozí s sebou vždy lékárničku a samozřejmě zná číslo na horskou službu či jinou lékařskou pomoc. Ta příjemnější část práce je, že si můžete po týdnu výuky dětí přečíst děkovné e-maily od jejich rodičů.
Během sezóny zažijete také nesčetně trapasů. Vypíchnu i jeden svůj, kdy jsem si byla jistá, že jedno ne zrovna poslušné dítě v mém kurzu jménem Adam je určitě Němec z Mnichova, jak mi na začátku týdne tvrdil, a proto když zlobí u oběda nebo neposlouchá pokyny během výuky, si pro upuštění páry ulevíte pár českými slovy. A pak jedete v sobotu, kdy se mění turnusy, v kabince lanovky s novou partou dětí a výše zmíněný Adam přistoupí v mezistanici se svým tatínkem, který na vás po přečtení vašeho českého jména na uniformě spustí plynnou češtinou. Okamžitě zjistíte, že Adam z Mnichova je vlastně Čech jak poleno a v Mnichově pouze bydlí, protože tam tatínek pracuje.
Věřím, že nejen pro mě, ale i většinu mých kolegů je práce lyžařského instruktora to nejlepší zaměstnání na světě. Určitě doporučuji každému, kdo má hory v srdci a zimní sporty mu nejsou cizí, aby si aspoň jednu sezónu v instruktorském mundúru vyzkoušel. Vzhledem k tomu, že v našem zeměpisném pásu jde o práci sezónní, dá se to skvěle skloubit se studiem vysoké školy, jako jsem to ostatně dělala i já. Čert vem pár zameškaných týdnů v semestru. Ty zážitky ze svahu vám totiž zůstanou v hlavě napořád. A když budete mít štěstí, vytvoříte si ze svých kolegů přátele do života.
SKOL a na viděnou na sjezdovce!
Autorem článku je Lucie Veselá, instruktorka lyžování v Alpách